Dohnaly nás geny. Nebo spíš potřeba znát jejich temná zákoutí, kde už pro děti na cestě za světem není bezpečno. Milá maminko, vzhledem k vašemu věku máte šanci XY, že se váš potomek narodí s genetickou vadou YZ. Tak šup nahoru k paní doktorce na pohovor . První testy z krve vám dopadly dobře, ale to už víte od vaší lékařky. Aha, no tak teď už to víte.

Lékařka na pohovoru se tváří přívětivě a hned začíná s kupeckými počty. A tak se záhy dozvíme, že u nás hrozí standardní přibližně dvouprocentni riziko na některou z pestré škály genetických poruch a proto nám přichází na pomoc dobrá víla genetická, aby nám pomohla prostřednictvím vyšetření plodové vody dozvědět se na kolik procent a desetin se může šroubovice genů zatím ukrytá tam někde uvnitř Oly srazit s chybou. Dobré výsledky z krve nám dávají naději podělit naše dvě procenta zhruba dvojku, takže jsme hned bratru na procentu a to teprve začínáme.

Přichází totiž na řadu něco na jednu stranu mně dobře známé, na druhou stranu v dosud netušené podobě. Full kontaktní varianta rodokmenu okořeněná simultánkou s časovým limitem. Doktorka střílí otázky a u toho si maluje náš rodokmen, pěkně podle zásad genealogie. Čtverec kluk, kolečko holka. Celá věc se má asi následovně:

Tak kdy se narodila vaše maminka? Zdravá? Dožila se vysokého věku? Nějaké nemoci? Má sourozence? Kolik? Bratři? Rok narození? Sestry? Dožily se vysokého věku? Co otec? Žije? Nemoci? Sourozenci? Rok? Nemoci? Co vy tatínku? Rodiče? Žijí? Vysoký věk? Nemoci? Sourozenci? Mají děti? Mají nemoci? A co prarodiče? Žijí? Už nikdo. Dožili se vyššího věku? Nemoci, sourozenci. Škrt, škrt, prásk, prásk. Lékařka pečlivě pohřbívá propiskou jednoho příbuzného za druhým. To co já tvořil několik hodin ona dokáže za pár chvil, včetně eliminace. Nakonec už zbudou jen prokazatelně živí a pár otázek.

Díky geneticky nezávadnému rodovému stromu jsme opět podělili neviditelné riziko nějakým solidním koeficientem, takže se začíná pomalu blížit k procentuálnimu riziku potratu ke kterému může dojít při vyšetření. Obligátní otázka, jestli tedy budeme chtít test plodové vody mě přesto dost zaskočila, teprve teď jsem si uvědomil, že nejsem připravený řešit otázku, co dělat kdyby testy dopadly špatně. Nechat ten rodící se život zase zmizet, kdyby výsledky naznačovaly problémy? Ve chvíli, kdy začínáme mluvit o jménu, asi těžko. Tahouna rozhodování naštěstí převzala v téhle chvíli Ola, která test zamítla.

A tak poslední, co nám ještě zbývá, je ultrazvuk. I tady se dají nahonit genetické body, respektive zase snížit možnost dedičného postižení na něčem co doktor na ultrazvuku pojmenoval jako minor markery, tedy vedlejší příznaky. Délka kostí, poloha mozku, rozštěpení rtů, srdce – to všechno může ukazovat na selhání ukryté v DNA. A nebo taky ne. Tak jako u nás. Lékař pro nas mel dobrou zprávu – minor markery v pořádku. Riziko je tak zase ještě o půlku menší. A jen tak přes rameno pak dodal: „Jo, vy jste chtěli vědět to pohlaví, no tak je to… Ale ne, to je tajemství.

Doba se mění technikou. Například tohle je první článek který nepíšu ale čtu. Modří už asi tuší. Google.V reálu to vypadá tak,že sedím v křesle, v ruce držím mobil a snažím se říkat co mi slina na jazyk přinese. Není to ještě dokonalé, ale má to svoje futuristické kouzlo. A  překvapivě to funguje více než jen jako hračka na pobavení.Docela bych si vsadil na to, že za pár let bude tenhle způsob „psaní“ docela běžnou záležitostí, která  možná převálcuje dotykové klávesnice našich víc než chytrých mobilů. Zatím tedy můžu na svůj mobil mluvit. No , jsem zvědavý , kdy mi začne ten  android uvnitř odpovídat.

Mezičas od předchozího zápisu jsem vesele trávil ponořený do matrik oblasti Slezské Ostravy a blízkého okolí a zlepšováním svých pohříchu chabých  znalostí němčiny a čtení švabachu, což je, alespoň v mém případku, běh na maratonskou trať v obou směrech. Ale přeci jen bych měl dokončit načatou myšlenku z minula.

Obecně jako dobrý informační zdroj o aktuální situaci s digitalizací matrik v jednotlivých archivech lze použít stránky České genealogické a heraldické společnosti. Na nich jsou pěkně na jednom místě přehledně vidět případné novinky v oboru, včetně už jednou zmiňované mapy matrik přístupných na internetu. Abych se ale vrátil k jednotlivým archivům jako takovým – nebo alespoň k jejich základnímu seznamu:

Praha – volný přístup na  http://www.ahmp.cz/katalog

Středočeský kraj – nutná registrace na http://www.actapublica.eu/

Ústecký a Liberecký kraj - volný přístup bez registrace na http://matriky.soalitomerice.cz

Plzeňský + Karlovarský kraj – nutná registrace na http://www.actapublica.eu/

Jihočeský kraj – volný přístup bez registrace na http://digi.ceskearchivy.cz – pro možnost přímého uložení snímků stránek a další funkce je nutná nepovinná registrace

Pardubický a královohradecký kraj – poněkud jiná filozofie přístupu – zipované archivy s matrikami jsou k dispozici na stažení bez registrace. Seznam matrik a url na stažení jsou dostupné v pDF dokumentu – inventar.pdf – pokud je v seznamu pod záznamem matriky i url adresa se zip archivem, pak stačí ji zkopírovat do prohlížeče a dát uložit k sobě na počítač.

Moravskoslezský kraj – volný přístup bez registrace na http://matriky.archives.cz

Jihomoravský + Zlínský kraj a Vysočina – nutná registrace na http://www.actapublica.eu/

Aby veškerým mým dnešním obsahem nebyl jen pouhý soupis url adres s matrikami, které zkopíruji odjinud, přidám ještě svou vlastní zkušenost nebo jak se dnes v určitých kruzích rádo hezky česky říká „best practise“ – kde hledat pomoc s luštěním německých a latinských výrazů používaných v matrikách, což byl donedávna můj velký problém. Klasický příklad – tuším polovinu slova případně i slovo celé, ale dost možná s chybou – tak kde se dopátrat možných výrazů a jejich českého překladu – ještě navíc když jde o výrazy dvě století staré, které už se třeba nepoužívají?
Nejužitečněji se mi zatím jeví používat:
1. Vyhledávání na stránkách Genealogického fóra -http://genealogie.phorum.cz/search.php – můžete vzít jed na to, že pokud nejde o opravdu ojedinělé slovo, už ho tu někdo před vámi zmínil případně i s překladem – takže se můžete minimálně ubezpečit, jestli jste výraz přečetli správně a vetšinou i co vlastně znamenal. Umožňuje použití i hvězdičkové konvence – kdo měl hodiny výpočetní techniky tak už tuší.

2. Německo- česká a latinsko-český slovník na stránkách Digiarchivu SOA Třeboň – http://digi.ceskearchivy.cz – v levém menu Databáze a slovníky – Slovníky. Jeho výhodou je, že stačí zadat několik písmen třeba uprostřed slova a slovník vám vypíše veškeré výrazy, které daný sled písmen obsahují. Velmi užitečná vlastnost, když je zápis psaný … no jak když prase drží kost, jak říkala při pohledu na mojí levačku křečovitě držící propisku kdysi před lety naše matikářka.

3. Slovník povolání a příčin úmrtí v němčině a také v latině na stránkách pana Martina Kotačky. Ona celá jeho stránka je vůbec dobrým příkladem, jak může vypadat internetová stránka věnovaná vlastnímu rodokmenu.

Přišel čas, kdy Malé slečně začalo táhnout na druhý rok a tak jsme se rozhodli podstoupit s ní hudební křest a vyrazit po delší rodičovské pauze znovu mezi bohnické ploty. Vzhledem k programu jsme nakonec zvolili metodu V sobotu do JuldyFuldy na pravěká zvířata – v neděli na rokec. Protože sobotní výlet dopadl podle nejlepších předpokladů – Malá slečna poletovala mezi obřím opičákem, medvědem i mamutem naprosto spokojená a jen občasný křik puštěný z reproduktorů jí donutil utíkat se schovat zpátky k nám, nic nebránilo vyrazit v neděli do víru rokenrolu.
Pravda, cesta MHD se neobešla bez komplikací, už jsme prostš zapomněli jak narvané autobusy do Bohnic v době festivalu jezdí, takže my i ostatní kočárkáři jsme se snažili udržet všechny naše ratolesti v neslisovaném stavu všemi možnými způsoby. Ale malé děti působí i v koncentrátu rokckových příznivců jako katalyzátor našich lepších vlastností, takže se všichni chovali k sobě ohleduplně a žádný trpaslík nedošel cestou újmy.

Festival naštěstí už změnil starý způsob prodeje vstupenek na místě u jednoho stolu, takže ani fronty na lístky se nekonaly a ještě jsme jako kočárkáři dostali možnost projít rychlým vstupem, takže jsme za pár chvil už byli přímo v cetru dění. No není divu, že se v Bohnicích ke kočárkářům chovají hodně vstřícne, letmý pohled do publika dával jasně na jevo, že tady to je hodně rodinný mejdan – bývalí zasloužilí členové pódiovým kotlů před deseti lety se z větší části zřejmě přetavili v neméně zasloužilé rodiče, takže kočárky, nosítka i samotní trpaslíci byli vidět na každém krku a v nejroztodivnějších variacích. Většina rodičů pojala svojí účast v rámci svých možností jako piknik, takže děti poskaovali kolem rozložených dek a překvapovali své rodiče všemožnou činností.

My jsme jako první hledali zadní pódium s Blue Effectem. Ten se mi ve svém omlazené podobě líbí čím dál víc, Ole a jejím uším tentokrát chyběly říznější kytary, protože hráli akustický set. Malá slečna si užívala sluníčka a na rozjezd vyžadovala sušenku. Problémy se objevily trochu později, protože naše rokerka si ještě ten den nestihla dát šlofíčka, což je kolem třetí odpoledne vždycky předzvěst k horší náladě a občasnému křiku. Nicméně jsme zvládli i tradiční coververzi Personal Jesus od Depešáků.
Protože nás další program nehnal hned nikam na další pódium, prošli jsme obvyklým tržištěm a mlýnicí krámků podél hlavní cesty. Já jako hlava rodiny jsem si koupil nelkoholické pivo – znalci vědí, že žádné jiné se tady už nějakou dobu nečepuje – a vyrazili jsme. Malá slečna znalá vyjímečnému ochutnávání pěny doma si střídavě namáčela prst do pěnové peřiny v kelímku a střídavě se dožadovala další spolupráce na téhle činnosti, to když jsem se rozhodl napít sám. Po nějaké době jsem přestal neprozřetelně spolupracovat. Následně tak díky tomu ostatní návštěvníci festivalu mohli vidět v pravdě svatou trojici – rodiče tlačící po chodníku kočárek a dítě usedavě z kočárku křičící z slovo, které jí ve volné chvilce naučil děda: „Pííívo, pííívo, píííívo !!!“

Naštěstí jsme i s touhle flšinetovou písničkou zvládli projít tržiště bez toho že by se o naší výchovu začala zajímat policie. Vrátili jsme se na poslechnout si na stejném pódiu Tomáše Kluse – na něj bylo diváků znatelně víc než na Blue Effect, takže i parkování s kočárkem bylo o něco složitější. Malá slečna se zajímala spíš o dění kolem a navazoval pofiderní přelétavé známosti s okolními kočárky. Snad by věnovala více pozornosti kapele Plexis, bohužel cestou přes areál se Ola rozhodla otestovat naše pokroky v oblasti čůrání na povel. Akce tato dopadla bohužel polovičním neúspěchem – Malá slečna přešla bez valné pozornosti pokyn: „Pěkne se teď vyčůrej.“ Zato brilantně zareagovala na druhý povel: „Tak nic, ale ne že se teď tady počuráš.“ doprovázený oblékacím procesem. Vodní proud následoval během pěti vteřin. Koupily to botičky a kalhoty, naštěstí Olu jako zkušenou matku nemohla potřeba výměny textilie zaskočit a ostatní obstaral táta a improvizovaná sprcha u venkovních korýtek na umytí.

Malá slečna sice vyžadoval, abychom se ke sprše ještě vrátili a odmítala chvíli usednout do kočárku, nicméně slabý odpor jsme zlomili a přemístili se definitivně k hlavnímu pódiu, kde začala hrát Vypasaná fixa a to s výhledem na závěrečné vystoupení Davida Kollera. Našli jsme si volný plácek, rozbalili dek a piknikovali stejně jako ostatní kolem. Malá slečna poletoval kolem nás a její hlavní zábavou bylo deku co nejvíc pošlapat a zmuchlat, případně se přitom do rytmu muziky přerazit o naše nohy a volným pádem nás zalehnout. S pauzou mezi Fixou a Kollerem jsem se přestěhovali blíž pódiu a závěrečný set už Marétka střídala místo na našich zádech, tancování kolo kolo mlýnský, pitím a hraním na bubáka pod dekou.

Bohnice si tedy naše rodina letos užila víc než symbolicky. Rozhodně dobrou zprávou pro nás je, že Malá slečna vydrží na podobné akci bez velkých problémů vlastně celé odpoledne. Na cestu domů jsme vyrazili radši už během Kollerových přídavků a podařilo se nám nastoupit asi do posledního autobusu, který ještě asi ujel hlavnímu náporu po skončení festivalu – naplnil se až na druhé zastávce. Malá slečna vypadala doma mnohem svěžejší než táta s mámou, ale to asi nikoho ze zasloužilých rodičů nepřekvapí. Všechno tedy nasvědčuje tomu že tenhle koncert nebyl pro nikoho z nás rozhodně poslední :)

Opěrným bodem a často i jediným zdrojem důvěryhodných informací o rodinných vazbách našich dávných praprabaiček a prapradědečků bývají matriky. Samozřejmě není až tak úplně lehké se, zejména v těch starších, jednak orientovat a jednak být schopný v nich číst, protože jsou často psané švabachem, německy, latinsky nebo rukou, po které prostě nejste schopní rozluštit ani příjmení, abyste se ujistili že jde skutečně o zázanm narození vašeho prastrýce v pátém
koleně – natož jak se jmenovali jeho rodiče. V každém případě ještě před pár lety vám nezbývalo než si dohodnout v odpovídajícím oblastním archivů volný termín, vzít si svých pět švestek, foťák a den dovolené a rozjet se na druhý konec republiky na vandr. Tomu ale pomalu zvoní umíráček. Jedním z několika skutečně užitečných výdobytků moderní doby a internetu je digitalizace archivních fondů a tedy i matrik a jejich zpřístupnění na internetu.

O tom co vlastně obsahují takové matriky a jak se v nich začít orientovat existuje poměrně dost článků. Nemusím proto objevovat znovu kolo a raději rovnou uvedu odkaz na velmi praktický článek Blanky Lednické na jejích stránkách i s drobnými ukázkami dokumentů nebo na obecný článek o matrikách projektu Genea. Na stejných stránkách projektu je možné také najít průběžné doplňovanou databázi soupisu (seznamu) matrik archivů ČR, která je prací dobrovolníků. Tyto informace se hodí ať už hledáte matriky v digitální podobě nebo se chystáte do archivu osobně. Protože se ale poslední dobou začíná šířít napříč i našimi archivy dobrodinní digitalizace, budu se dále věnovat jen informacím o digitalizovaných matrikách.

Velmi dobrý základní přehled o tom na jaké adrese lze nalézt digitalizované matriky z té které oblasti respektive archivu poskytuje následující mapa na stránkách Actapublica.cz. Informace o tom jak postupují práce na digitalizaci jednotlivých archivů nebo o tom kde lze najít jaké matriky si také čile vyměňují jednotliví badatelé na základě vlstních zkušeností na stránkách Genealogického fóra. Toto fórum obecně může posloužit i k dalším dotazům – například na příjmení vyskytující se v určitých lokalitách nebo ho můžete použít i později pro žádost o pomoc při čtení zápsisu v matrice, který nejste schopní rozluštit.

Vrátím se ale k samotným stránkám digitálizovaných archivů a matrik.  První, se kterým jsem se osobně setkal, byl digitální archiv SOA v Třeboni, který pokrývá oblast Jihočeského kraje. Na matriky používá upravený software firmy Bach system a samotná digitalizace probíhala za pomoci Genealogical Society of Utah – jinými slovy Mormony. Orientace a vyhledávání na portálu je celkem pohodlné a rychlé, záložka hledání dokonce umožňuje vyhledávat i jména v databázi Matričních záznamů – což jsou zřejmě jmenné indexy u matrik – samozřejmě tato možnost je funčkní jen do té míry, do jaké zřejmě existují a byly přepsány jmenné indexy k jednotlivým matrikám. Nedá se předpokládat, že v nich najdete veškeré výskyty daného jména ve všech digitalizovaných matrikách v Třeboni.  Archiv obsahuje kromě matrik a řadu dalších digitalizovaných zdrojů – kroniky, soupisy poddaných nebo třeba soupis archivních digitálních pomůcekv podřízených okresních archívech. Samotné zobrazení stránek matriky je dobré, k dispozici je i německý a latinský slovník – jako hlavní zápor vidím nemožnost uložení obrázku dané stránky přímo ze stránky do počítače – nebo jsem ho zatím neobjevil. Na řadu tak přikází různé screnshoty obrazovky, což určitě není nejpohodlnější a nedává to moc smysl. OPRAVA: Možnost ukládat si snímky stránek přímo ze stránek Digiarchivu tu je – a to pomocí ikony dole na záložce Prohlížení. Jediná chyba je, že se tato ikona zobrazuje jen registrovaným uživatelům Digiarchivu – takže pokud vám to nedojde stejně jako mě a bude si prohlížet dlouho dobu matriky bez registrace (což můžete), tak si toho moc neuložíte. Díky za opravu informace směřuje JK.

V tomto směru naopak má kladné body systém VadeMecum (taky od Bach system s.r.o.) který používá jak SOA Litoměřice, tak taky ZA Opava (na adrese archives.cz). Digitalizace v těchto archívech probíhala opět ve spolupráci s Mormony – kteří navíc provozují svůj vlastní celosvětový genealogický server FamilySearch.org takže informace získané z digitalizace zmíněných archivů Litoměřic a Opavy by měly být – a minimálně některé jsou – přístupné i odděleně na těchto stránkách. Mormoni navíc v digitalizaci v posledních měsících značně pokročili a matriky, které ještě nedávno nebyly v digitální podobě dostupné, už jsou k mání – což mě osobě potěšilo hlavně u matrik farnosti v Třebenicích, Slezské Ostravy a Horní Lutyně :o) Kvalita obrazu je velmi dobrá, navíc lze každý obraz rovnou odkazem z webové aplikace stáhnout do počítače – co mne trochu překvapilo je, že obrazy jsou uložené v odstínech šedi – takže pokud následně chcete do obrazu dělat nějaké vlastní barevné značky jako já, tak musíte nejprve změnit barevnou hloubku. Ale to je jen detail.

Pokračovaní o dalších  archivech na internetu bude následovat příště

V předchozím článku o systému Kramerius jsem se zachoval poměrně macešsky a spokojil jsem se s konstatováním, že tento systém používá zejména Národní knihovna a Moravská Zemská knihovna. Tak to samozřejmě není – a je na místě doplnit informace o další adresy na kterých je možné Kramerius a vyhledávání v dobových publikacích použít. Hlavním důvodem, proč se podívat i do městských nebo oblastních archívů touto cestou, je fakt, že často obsahují zejména publikace řekněmě běžné denní potřeby, které na příklad v Krameriovi NKP archivované  nejsou. Dobrým příkladem je takový pražský telefonní seznam ze třicátých let nebo ostravský adresář z počátku 20. století – jaké to radostné listování  při takovém tom rodinném bádání -  učiněné El Dorado. A právě takové poklady je třeba hledat jinde než v prvních dvou zmiňovaných knihovnách – ať už v Městské knihovně v Praze nebo třeba ve Vědecké knihovně v Ostravě. Jejich výhodou je, že podobné  publikace jsou často v Krameriovi volně přístupné přes internet – nemusíte tedy do zmíněných institucí hned jezdit.

No ale abychom se nezdržovali detaily, Papoušku. Zde je krátký seznam institucí, které Kramerius využívají:

.

Laskavý čtenář vidí, že kromě digitalizovaných knihoven regionálních je jich také několik oborových, což se může hodit, pokud se váš příbuzný oddával múzám nebo například šamanismu.

Poznámka: Při práci s Krameriem lze narazit i na jedno omezení, týkající se počtu stránek, které si můžete z dokumentu uložit najednou do formátu PDF. Pokud má vámi hledaná publikace sto a více stránek, může se takové prohledávání nebo ukládání po dvaceti stát za chvíli značně otravnou činností. Při brouzdání ne netu jsem objevil, že podobná věc už zřejmě trápila někoho přede mnou a nštěstí ten někdo měl schopné vývojářské prsty a tak vytvořil stránku s formulářem pojmenovaným Kramerius PDF hack. No, formulář – je to vlastně jen jedno pole, do kterého vložíte podle návodu url publikace, kterou chcete stáhnout v jednom PDF souboru. Celá akce se provádí na vzdáleneném serveru a vy po jejím skončení jen můžete použít vygenerovaný link ke stažení souboru do svého počítače. Jak moc je to celé v souladu se zákonem je otázka pro jiné, nicméně funguje to. Špatná zpráva je, že to funguje patrně jen na linky z Krameria Národní knihovny – ne už například pro Městkou knihovnu v Praze. Tam je třeba dál ukládat si souborystále jen po částech.

Oprava: Fungovalo to. Na stránce PDF Hacku je nyní jen informace že byl experiment ukončen. Můžete si autorovi napsat o zdrojový kód, pokud o něj máte zájem.

Oprava opravy: Už to opět funguje:)

Kdo chce vidět pánskou jednotku KP SOS opět po roce v akci s batohem na zádech, ten by měl v nadcházejících jarních měsících zbystřit svoji pozornost, neboť po loňském zdravotním výpadku podzimního víkendového čundru se tradiční a legendami opředený Pánský čundr vrací zpět do stopy, kam patří měrou neoddiskutovatelnou. Kuratelním pověřencem, trasovým vůdcem, dobrým otcem, strýčkem a kamarádem pro dlouhé večery bude nám tentokrát Pavel K. řečený hasič. Jeho aktivní přístup k naplánování trasy východem Krušných nor a termínu byl již po zásluze odměněn hřejivými slovy díků a uznání. Z nadšených ohlasů proto dejme zaznít jen některým, které nejvíce demonstrují naši jednotu, odhodlání a vůli na hranici sebeobětování:

„Nemáme to tam už prochozený?“ - Michal, 32 let

„Já se zůčastním asi jen pokud bude tepleji.“ – Michal, 32 let

„No já už se raději k termínu nevyjadřuji, protože jsem zjistil,že  stejně nevím, jestli budu mít volno.“ – Michal, 32 let

Termín čundru je vzhledem k drobným komplikacím ještě upřesňovaným, ale od původního začátku března jsme se již posunuli na konec dubna, je tedy zřejmé, že vše směřuje ke zdárnému konci. Přejme proto veliteli třetího čundru pevné zdraví, dobré obutí a nervy z oceli, kteréžto věci se ukážou před, během i po celé akci jako navýsost užitečnými.

Poučenému lovci rodokmenu – tedy tomu, kdo už se prohrabal rodinnými poklady, dopisy, křestními listy rodičů a veškerými dokumenty, které se dají doma a u příbuzných vyhrabat ze šuplíků – nezbyde jednoho dne buď své bádání završit u pradědečka Lojzy nebo pokračovat dál a vážněji – což znamená samozřejmě víc času a peněz, které do svého bádání musí vložit. Na pomezí hledání tetiček a strejčků jen pro zábavu a skutečného vytváření rodokmenu hlouběji do historie se nabízí využít modrních vymožeností internetu a digitalizace. Ideální řešení ve chvíli, kdy nevíte jestli Vás budování rodokmenu bude bavit ještě zitra za týden nebo se stane vaším skutečným koníčkem a budete ochotní časem vyrazit pátrat i do archivů. Podobnou cestu jsem si vybral i já – po několika návštěvách, kdy jsem otravoval rodiče a další příbuzné jsem si zkusil najít něco o svém pradědečkovi na internu. Výhodou v tomto případě bylo, že můj pradědeček měl pět bratrů a každý z nich ve své profesi dosáhl velmi slušného postavení – což dáválo mnohem větší šanci o nich na internetu najít.

Základem je samozřejmě Google a hledání podle jména a povolání. Jenže, pokud se váš předek nejmenuje Klaudius Picmaus, brzy se zřejmě v záplavě odkazů na osoby se stejným jménem ztratíte – a navíc, až na vyjímky to nebudou záznamy o vašich předcích žijících v roce 1860. Pokud tedy cítíte šanci, že se váš praprastrýc proslavil ve své době nějakým činem například ministrováním, záchranou většiho množství osob, vypovězením války, úřadováním ve nejrůznějších spolcích nebo krádeží či snad hrdelním zločinem, je dobrým místem na hledání systém Kramerius – on line vyhledavač ve starých periodikách a monografiích – tedy knihy, noviny a časopisy z období 18. století až do současnosti. C.K. a prvorepublikové či protektorátní noviny byly totiž stejně jako dnes šťastným semeništěm afér, bulváru a černé kroniky a bylo jakýmsi symbolem blhobytu každé lepší rodiny, pokud čas od času zveřejnila promoce, zasnoubení či úmrtí toho kterého člena na stránách tisku. Zbytek obsahu kromě politckých témat  obstarávala snaživá redakce – tedy zejména zápisy ze schůzí spolků, provolání kdekterého vlastence, seznamy zemřelých v daném týdnu včetně věku a povolání, inzerci nebo úmrtní oznámení.

Systém Kramerius provozuje několik knihoven vždy pro své sbírky – záleží tedy na konkrétní knihovně, co Vám daný Kramerisu dovolí prohledávat. Dva pro mě základní jsou Kramerius Národní Knihovny a stejný systém provozovaný Moravskou Zemskou Knihovnou. Obě dvě databáze jsou si podobné i obsahem – Národní Knihovna má o něco více archivivaných titulů, Moravské Zemská knihovna naopak měla často u stejných výtisků novin možnost stáhnout si přímo i digitální podobu konkrétní stránky, micméně poslední dobou se přístupnost těchto digitálních dat v obou institucích podobá. Ze zákona totiž je k velké části digitalizovaných novin přístup sice přes Krameria, ale pouze přímo v budově dané knihovny přes její síť a počítače. Platí to v současnosti obecně zejména pro noviny vydané po roce 1910 – ale některé tituly nebo výtisky mají dostupné obrazy stránek  i ze třicátých let nebo z doby protektorátu. I když ale pro dané noviny není dostupný přes internet samotný obraz stránky, u každého nalezeného záznamu je uvedeno několik řádků textu kolem nalezenéh výrazu, ze kterého se dá často usoudit, jestli je daná informace skutečně to co hledáte nebo ne. Následně buď můžete elektronicky požádat knihovnu o pořízení tištěné kopie (elektronická kopie není možná ani přímo v knihovně) nebo si vytisknete za poplatek stránku v knihovně sami. Pokud daný výtisk splňuje zákonnou podmínku, můžete si hledanou stránku nebo stránky uložit přímo ve formátu DJVU nebo uložit na disk jako PDF dokument – s omezením maximálně 20 stránek z knihy nebo novin uložených v jednom pdf souboru.

Vyhledávání v Krameriovi není stoprocentní – digitalizace textu v takovém množství samozřejmě probíhá automaticky, takže špatně rozpoznatelný text starých tisků  bývá často zdigitalizovaný s překlepy. Proto, když zadáte do vyhledávání Frantu Vodrážku a systém vám najde 10 záznamů v textu, neznamená to, že jste našli všechny existující aféry vašeho prapradědečka rozmáznuté v novinách – je dobré vyzkoušet i jiné tvary jména, případně zkusit odstranit diakritiku některých písmen nebo schválně zaměnit a za o nebo jméno skloňovat – nové hledání pak často přinese nečekané překvapení. Vedle toho můžete zkusit také vložit do vyhledávání příjmení s mezerami mezi jednotlivými písmeny – tak jak bylo často uváděné v dobovém tisku.

Cenným zdrojem genealogických informací je pak inzerce a zejména, jak jinak, černá kronika. Dobře situovaná rodina začasté ráda informala s hlubokým zármutkem v srdci o odchodu milovaného člena a bylo by proti mravům zapomenout uveřejnit v úmrtním oznámení i jména všech sourozenců, snach a zeťů a dětí včetně povolání všech dospělých mužů v rodině. Nad takovým morbidním čtením srdce badatelovo často radostně zaplesá. A ve chvíli, kdy už máte pocit, že bylo dost černé kroniky,  můžete změnit téma i stránku a osvěžit se pohledem do některé z rostoucího ale stále ještě malého  počtu digitalizovaných matrik našich archivů.

Ale o tom příště.

S radostí na játrech našim pravidelným p.t. čtenářům představujeme novou rubriku PZ nazvanou symbolicky KMEN RODU. Symbolicky tak navazujeme na odkaz Petra Holuba z dob jeho jinošských nezávislých let, kdy jej trápila zejména ekologie a postupné odpadávání větví od kmenu, kterého si kolem roku 2004 bystře povšiml na úrovni celého našeho sdružení. Po letech, kdy byl tento jeho postřeh ukryt v šeru zapomnění, jsme se jej rozhodli znovu oprášit a to na vědecké,genealogické bázi, která je naším současným drobným koníčkem. Proto uvádíme v život rubriku odkazující svým názvem na toto poselství, ve které bychom rádi zachytili úskalí, nástrahy i radosti badatelovy při pronikání historií svého rodu napříč kalným proudem nemilosrdného času.

Část mého rodkmenu, kterému se budu věnovat  je k dispozici na stránkách My Herritage

Tak už to přišlo a páně Čobanovic rodinka se v pátek ráno rozrostla o Anežku. Očekáváná událost přišla nečekaně o pár dnů dřív, nicméně podle zpráv šťastného taťky se s nastalou situací obě holky provaly statečně a úspěšně. Shoda náhod tak sobotní oslavu Myšákových narozenin rozšířila o nezanedbatelný motiv a když se do kola přidal i Pavel, který slavil narozky právě ten den, bylo v restauraci Karolína zaděláno na skutečně bohatýrskou jízdu.
Snad i fakt, že jsme Markétku předali na Hájích do péče prarodičů a Páti, nás dovedl k úlevnému pocitu, že jsme pro její spokojený večer udělali maximum a tenhle úlevný pocit nás přivedl k myšlence, že si rodiče trošku potřebují vyrazit z kopýtka. Po dvou lahvinkách výborného sauvignonu nám už varovné kontrolky nezablikali v potřebné intenzitě a tak jsem se i do čtyřkolového panákování vrhli po hlavě. Účastníci akce vědí, ostatním musí stačit informace, že se naše famílie stala opět po čase nekorunovaným králem večírku. O tom už ale neví Májovci, protože Michal zavelel své rodině k brzkému odchodu, aby tak splnil slib daný rodné hroudě a byl ráno čerstvý na čtyřfázový trénink s tímto sportovním guru.
Ze zbytku večírku si pamatujeme zejména toalety, rozloučení s Vydrýskem a sborový zpěv jedné notoriky známé melodie  celou cestu do našich domovů. Závěrečné dotočné v hudebním klubu u Kvarďáka už jsem se zúčastnili bez manželky uložené ke spánku a jen v roli Járy Cimrmana sedícího, spícího. Naštěstí už jsem prý nepil připravenou domácí slivovici a prospal se i Hendrixovským večerem až k vynikajícím utopencům – jen doufám že jsem je jedl dostatečně  civilizovaně a nechal tam Pavlovi něco na snídani. S písní na rtech jsme se pak rozešli vstříc našemu sídlišti, našim dětem a Fanda Smrček nejistému ubytování.