• I podruhé proběhla Tříkrálová Okoř jako one-man-show, i když tentokrát jsem si vypomohl moderní technologií, abych si vytvořil důstojnou zvukovou kulisu. Převážnou většinu cesty se mi do uší dostávala směs Mobyho, U2, šansonů od Hegerové a záskoku od Cimrmanů. Počasí se tolik nevyvedlo jako loni – míň slunce a o to víc sněhu. Počasí nezvládala záznamová technika – ve foťáku mi okamžitě mrzly baterky, takže jsem je přenášel mezi focením v kapse u kalhot, což dávalo šanci alespoň na dva snímky každých deset minut. Zůstalo jen pár detailů a hodně zkrácené vystoupení Skeletonu na Okoři. Ale zase třeba prohlídka hradu byla zrušená úplně, prý z technických důvodů (i když otevřenou branou všichni vesele korzovali). Druhá část cesty se proměnila v neustálé závody s okolními zasloužilými turisty, které ukončilo až Tiché údolí, kde už jsem šel krajinou sám jen s Hankou Hegerovou.
