Rychnovská mise KP SOS – na Deštnou, na bowling a za vodníkem

album zde
Letošní Rychnovskou lázeňskou sezónu zahájili členové KP SOS již v únoru. Postupně v několika vlnách se většina z nás vyskytla v tradiční baště Orlických hor za účelem tradičních kratochvílí – sportování a alkoholických nápojů . Prvovýstup  z Luisina údolí na Velkou Deštnou byl zpestřený klouzáním po umrzlém sněhu a možná někdo mohl i zalitovat, že nenamazal doma své ski. Cestou na Masarykovu boudu se postupně vytvořilo několik skupinek, které se navzájem ztrácely a zase objevovaly až k samotnému prahu této chaty. Tam už bylo pěkně veselo, prima počasí vytáhlo z postele nejednoho turistu a tak jsme se museli k jednomu stolu stěhovat postupně. Nečekanou mystickou vložku si připravila Pavla, která některým dobrovolníkům vyčetla z rohovovky ne zcela světlou budoucnost. Díky tomu se prolomily některé společenské zábrany a cesta dolů z chaty pokračovala v družném duchu, i když nás čekal ještě výšlap oklikou  zpět k autům. Večer se pak v Rychnovském bowling centru odehrál tuhý boj o Zlatý zvonec, na který s takovou radostí zvonil během celého večera Fanda Smrček. Druhý den již byl ve znamení aktivní relaxace, procházku lesem a křovinami k nedaleké vodní nádrži s pravým vodníkem završil oběd v hospodě. A jak už to tak bývá, čerstvý horský vzduch rozdovádil Fandu Smrčka k improvizovanému výstupu určenému pro skutečné fajnšmekry a znalce umění – tentokrát na téma „Podomní prodejce sekaček a křovinořezů Mountfield“. Bravo, maestro !

KP SOS se vrací do Orlických hor

album zde
Přicházíme k našim čtenářům zpět s naléhavými, pohříchu téměř čerstvými zprávami z dění v našem sdružení. Tématem dnešní reportáže je družební pobyt naší členské základny v penziónu Háňa. A abychom to nezdržovali – rovnou přejděme k samotné podstatě věci, tedy výletům a pohybu vůbec. Získané plnočelné a ručně kolorované fotografie zachycují ty nejpeprnější okamžiky ze sobotního výletu na tvrz Bouda a rozhlednu Suchý vrch. A jak je naším zvykem jsou celobarevné a bezvýhradně necenzurované. Skvělým příkladem jsou rozsáhlé akty obnažené přírody na kterých spočine oko nejednoho voyeura. A co říci o výletu? Byl prostě jedinečný, armádní, houbový, značeně turistický, rozhlednový, klobásový, langošový, fotografický a také populárně zkratkový (garantem zkratky byla tradičně redakce PZ).

Nedělního výletu se ve jménu humanity a kultury vzdal kromě paní K. i pan M., který prohlásil že lézt dvakrát za víkend na rozhlednu je věc věru nerozumná a zdraví neprospívající. Nakonec se nám ostatním ukázalo, že rozhledna není rozhledna, nýbrž vysílač, takže se jednalo spíše o procházku podzimním lesem plným hub a zejména houbařů ve společnosti lesních a jiných tvorů. Žloutnoucí listí vytvářelo barevnou kulisu k filozofickému rozjímání i hře na schovávanou, kteréžto bohulibé činnosti ukončila stejně jako předchozí den tolik populární závěrečná zkratka na Merklovice. Zde si dovolím odbočku – ani se nám veřit nechce, že nám to ostatní členové výpravy stále ještě takříkajíc žerou a jak to stádo lumíků se s námi znovu a znovu vrhají do osidel tajných pěšinek vedoucích na mapě vždy tak lákavě a jasně, aby se v realitě vždy záhadně překroutily a poztrácely v divočině. Dnešní odříkání však bylo završeno objevem zátiší u sv. Prokopa, které ovšem někteří členové výpravy nejen že neocenili, ale dokonce prokládali slovy despektu a klením. Bylo to však jen pro jejich dušení rozvoj a zdraví, kteroužto péči o tyto záležitosti si naše redakce bere takříkajíc za vlastní.

Silvestr letos v Rychnově nebude

Ne právě pozitivní novinka přišla v těchto dnech do našich domovů. Martin byl okolnostmi donucen sdělit členské základně tu nepříjemnou pravdu – letos neobržel silevestrovský glejt na klíče od Rychnovské chalupy Vyvolených. Co z toho plyne ? Zejména to, že musíme sami ve svých rezervách najít jiné vhodné útočiště, kde budeme moct složit na přelomu letopočtů hlavu. Takových míst dnes není mnoho – některá jsme již využili a další pobyt nám byl zakázán, jiná nemají potřebné zázemí – pitnou vodu, bidet, masážní sprchu či kosmetický salon, však to znáte. Jak ven z této prekérní situace ? S nápadem na možné řešení přichází manželé Šoupalovi. Místo nedaleko metropole, již několikrát prověřené (včetně pořádání Silvestra), uprostřed tichých hvozdů, prosté vymožeností konzumního světa – zkrátka modří již vědí a sluníčkáři do toho. Ale zpět k tématu. Myšlenka na oslavy konce roku v Čísovicích je stará jako lidstvo, totiž jako tzv. „rychnovský problém“. Ale je jen pár vyvolených, kteří mohou rozhodnout o osudu této ideje, proto vyčkejme, jak celá záležitost dopadne a do té doby sami přemýšlejme, kam se v případě nouze a potřeby sdružit se uchýlíme

Silvestr v iglů, Nový rok na fotbálku

album zde
Silvestr je pryč a před námi celý nový rok. A že se společná rozlučka KP S.O.S. vydařila to nemůžeme neříct. Nakonec došlo i na pár absencí, ale i tak se nejpozději 30. prosince sešlo přesně jedenáct členů a potencionálních příznivců KP SOS. Do Rychnova oproti předpokladům nepřijel baron Bittner (kombinace sníh, klouby, zkoušky) ani mladší z hostitelské rodiny, známý to seladon baru Pražanka – Na nádraží nás místo něj přivítala Martinova sestřenice Bára. Jak už to tak v životě lidském bývá, neunikla rafinovanému dvoustupňovému výslechu doktora Holuba, který si z výsledných hodnot sestavil další pěkný portrét do svého sešitku Picha Tůmy. Společenské osvětě přítomných se během víkendu čile věnoval Fanda Smrček – viz. zasvěcený, poučný a přeci tolik intimní komentář filmu Sestřičky. Hlavní náplní víkendu ale byl samozřejmě všeliký pohyb a hemžení vůbec, vždyť jsme byli na horách. Skupina sjezdařů vyrazila pod vedením Fandy Smrčka na sjezdovky. Doktor Holub zmizel na běžkách do lesů a vrátil se lehce namrzlý až za tmy (trochu zabloudil). Skupina bez kluzných dřívek se věnovala sánkování a druhý den společné práci na stavbě iglů 3+1 se zápražím. Hlavním sportem se ale stal fotbálek u dvou stolů vedle diskotéky v kulturním domě. Tam jsme se odebrali den před Silvestrem i po půlnočním přípitku, z čehož by měl radost Fanda Smrček, protože hity linoucí se z vedlejšího parketu patří k jeho oblíbeným, kdyby ovšem tou dobou už ve společnosti Petra a Martina pod rouškou takzvaného poslechu jazzu neluxoval ve vile chlebíčky pro celý kolektiv a neproléval hrdlo sektem. Vstup do Nového roku se prostě vydařil, chill-out obstaral Rodinný podnik hraný až do úplného vytuhnutí v půl šesté ráno.