Fotbalové horečka nás žene zpátky na hřiště

Probíhá africké mistrovství světa a fotbalová horečka se dotkla i většiny členů sdružení. Po několika letech broušení kolíků v náruči  kopajících křesťanů jsme se rozhodli trhnout se - už proto, že kromě členů naší kliky už byla poslední měsíce docházka ostatních spíš žádná než špatná a ani Pepa, který dlouho držel prapor arcibiskupského fotbalového kroužku jako poslední mohykán, teď nemá jako majitel realit moc času. V nouzi nejvyšší vrátili jsme se do lůna plácků Jižního města a zahájili během května  sportovními odborníky dlouho očekávaný návrat na travnatý pažit. Významnou vzpruhou se staly kontakty našich veteránů noční zábavy a travesti, kterým se podařilo zlanařit to dobou trestuhodně nevyužitým hvězdám známého FC Jampa Dampa. A tak zatímco Jampáci jsou běhaví a plní elánu do technických parádiček, my můžeme přispět ke hře nějakou tou dobrou radou, historkou, klidem, no prostě zkušeností mazáků. Vzájemné poměřování sil zatím jsou hodně vyrovnané hlavně díky tomu že Jampa tým mazaně čeká až nám po dvou hodinách dojdou baterky a potom se do nás zakousnou, případně vyšlou Fandu Smrčku, aby se do nás zakousnul místo nich. Obnovení fotbalu má dalších několik výhod - jednak přiláká i podruhy delší dobu neviděné - jako pana Kubína věnujícího se předsvatebním přípravám nebo pan Myšáka, který mezi závoděním na inlajech tráví čas hledáním seriových čísel na motherboardech. Dokonce i doktor Holub se objeví, pokud se zrovna neutíká schovat do lesa. Počasí nám přeje, díky tomu že většinou hrajeme v dešti, není problém že bychom si nenašli volné hřiště. Uvidíme jak se bude vyvíjet situace až se letní počasí ústálí na letních teplotách, pokud k tomu letos tak nějak vůbec dojde. Dalším pozitivem je pak žízeň, která se po dvouhodinových bitvách dostavuje ve své akutní podobě a pro kterou jsme zvolili výbornou ambulanci v relativně novém Jihoměstském pivovaru, který pokaždé připomíná hučící úl, napěchovaný lidmi v míře jinde na sídlišti nevídané. Jen škoda, že druhý den se plazíme do práce často po čtyřech, ale to už je taková daň daná naším stoupajícím věkem a netrénovanými schránkami. Ale jak bylo na poslední zápase jednomyslně odhlasováno - celkové ofenzivní pojetí spolu s technickými parádami některých hráčů hravě strčí do kapsy dosavadní zápasy oficiálního šampionátu. Snad jen ty vuvuzely chybí ...

Legenda se vrací – Mirek 34 opět na scéně

Je tomu skutečně tak. Šokující novinka se kterou jsme, a to je nutné si přiznat, již zhola nepočítali se ukázala pravdivou. Přitom nad informací, kterou nám doslova za tepla přinesl ještě před svým odjezdem Petr Holub, se tajil dech. Nekorunovaný král Jižního města, muž mnoha oblečků a jednoznačný fenomén, Mirek 34, proslavený barman třetí cenové skupiny na Pražance se vrátil. Po více než roce od svého tajuplného zmizení po hokejovém šampionátu, kdy následovalo brzké uzavření restaurace a její následná přestavba do podoby pizzerie, se mezi námí znovu objevuje postava, která nás tak neopakovatelným způsobem ovlivnila během sledování hokejového MS 2005, ačkoliv o pozornost našeho sdružení se zasloužila již dlouhé měsíce ba i roky předtím. Nově rekonstruovaná Pizzerie Pražanka se po prvních týdnech kdy zela prázdnotou postupně vracela ke svému dřívějšímu životu, jedinečný otisk a genius loci, který tomuto prostoru vtiskl právě šveholící Mirek 34, však stále trochu chyběl. Nyní je tedy opět možno doufat v návrat této neopakovatelné atmosfery plné hřejivého porozumnění, sounáležitosti a neuvěřitelného růstu. Snad přímo symbolicky se tak stalo v době, kdy jeden z nejoblíbenějších hostů staronového barmana, doktor Holub, opuští teplé hnízdečko domova, aby nabyl ve světě zkušenosti. Symbolicky tak předává hřejivý plamen poznání osobě z nejpovolanějších.

Sportem ku zdraví, sokolíci !

album zde Uprostřed dlouhých zimních večerů, kdy za plastovými okny ve většině rodin píská meluzína a vločky padají tak rychle, že by je nestihli počítat ani Timur s celou svojí skupinou, nás zastihla nečekaná a šokující zpráva. Je těžké si připustit, že den Vašeho narození je ve světě již delší dobu uznávaným Mezinárodním dnem nemocí. Ledacos se tím vysvětlí, například že pravidelné návraty bacilů a virů do těla jsou ve skutečnosti návštěvou rozvětvené rodiny, ale radost z toho máte pramalou. Něvěřic v zázračné metody na poli vynálezů nezbývá než se vrátit ke kořenům a tužit tělo na znovuobjeveném poli sportovním. Proto v posledních týdnech pravidelně obrušujeme hrany tu běžek, tu sjezdovek, podle toho jak kde a s kým zrovna jsme. Obrazový materiál je z dnes už velmi proschlé trasy Háje-Průhonice, kterou vedl doktor Holub a která nás na další týden poslala do peřin. Poslední březnový víkend však přinesl skutečný test sportovní odolnosti. Sobotní výročí umrznutí Hanče s Vrbatou jsme oslavili stylově v mlze, vichru a zejména v kruhu rodiny na hřebenovce mezi mohylou výše zmíněných pánů, Luční boudou, Výrovkou a Špindlem. Nedělní výjezd na Žalý byl trochu poznamenaný poctivým deštěm a roztodivnými stavy pana Hóly, který zjevně toužil po samotě lesního muže. Opustil proto nečekaně Olu, Kláru a koneckonců i naší redakci a sám odjel do mlhy hledat své štěstí a dívčí lyžařský kurz. Pánbůh ho ale za nestřídmost potrestal a řeknu Vám, když jsme ho viděli jak si venku v dešti před kioskem roztřesenými holými tlapkami rozbaluje skývu chleba, bylo nám ho - a nestyďme se za to - bylo nám ho až líto.

Výročí přece jen redakce oslavila

album zde Mizerné zdraví, neustálé polehávání a pokašlávání málem připravilo celou naší redakci o tak očekávanou oslavu narozenin. Snad je lepší nepátrat, kdo opět roznesl bacily po celém širém kraji, kdo zasel semeno choroby do našich řad a díky komu byl sobotní večerní program do posledních chvil obestřený nemocniční rouškou tajemství. Důležité je, že nezdolná vůle a hlavně vtíravý pocit, že buď teď nebo zase až za rok, dohnala redakci PZ k zamluvení dráhy v Blue bowlingu v Petrovicích. A tady musíme pochválit naše členy i členky, prostě naší čtenářskou základnu vůbec. I přes to, že akce nebyla dopředu ohlášená a ani nijak mediálně rozmazávaná, dorazili jste téměř všichni. Přátelé, buďme přátelé a díky Vám. Hlavně za to že jste vůbec přicestovali z různých koutů Prahy i z Benátek, za dárečky nad kterými jsem si mohl lámat hlavu, za fialovou krávu a utopence, za doutníčky i za tequillu. Jen jedním šamponem, i když nerad, Vám musím omýt hlavu. Děti (teď když jsem o rok starší si to oslovení můžu dovolit), není slušné porážet oslavence o víc jak padesát bodů a to už vůbec nemluvím o tom, že nejvychovanější je nechat ho vyhrát. Chápu, že házet pořád nulu nejde, ale bylo ve vašich silách kazit své hody víc. Vím, že víte, o kterých dvojicích to hlavně mluvím (že, týmy jedna a tři) a tento apel na Vaše svědomí dopadne na úrodnou půdu. No, snad příště.

Šoupalovi přivezli z moravy voňavé prasečinky

Po malé přestávce se dnes večer opět sešlo ve větším počtu jádro KP S.O.S. v oblíbené boxu na Pražance. A i tentokrát měl večírek jedno hlavní a několik vedlejších témat. Tím prvním - a zejména pro hladového doktora Holuba stěžejním - tématem byly nejnovější prasečinky inženýra Šoupala. Pochopitelně tím nikdo nenapadá nějaké perverzní výstřelky tohoto spořádaného občana, ale máme na mysli obsah páně Čobanova mrazáku po návratu z víkendové zabijačky u Evy, kde společně s Kristýnou vypomáhali při přípravě oblíbených lahůdek. Po úvodní polemice nad otázkou, zda je možné zabíjet a poté konzumovat, přišel už na řadu vlastní popis zápasu a soupis získaných masných výrobků, jejicž voňavou představu zahnal Emil Holub až objednanou pizzou. Ale prase je stejně prase, že, jak ostatně dokazují plány části sdružení, jak ve zbytku roku ještě trochu vykrmit svého šéfredaktora a v létě uspořádat v Řitce zabijačku, prý abych se cítil jako doma a měl nevystresovaný ovar. Tak takhle ne, přátelé! Kdo se dotkne pašíka, toho tne sekera ať padne kam padne ! ::: Trochu jsme se rozohnili a málem opomenuli další důležité informace z akce. Významným je hlavně páteční datum narozeninové oslavy našeho poetického Martina H., která se buď uskuteční v retro stylu na Dobřichovických Schůdkách a pokud to náhodou nevyjde tak tradičně U Karla IV. Vše má pod kontrolou přímo oslavenec. Poslední zajímavostí jsou první zatím teoretické pohovory na téma Kam pojedem o prázdninách. Po oživení několika tuzemských destinací určených na kratší výpady (Hukvaldy, viniční trať Hruška, Jeseníky) se objevila myšlenka pokořit letos pobaltské země a to jmenovitě Litvu. Vypadá to lákavě a tak doufejme, že myšlenka nezapadne v proudu dní míjejících.