Mizerné zdraví, neustálé polehávání a pokašlávání málem připravilo celou naší redakci o tak očekávanou oslavu narozenin. Snad je lepší nepátrat, kdo opět roznesl bacily po celém širém kraji, kdo zasel semeno choroby do našich řad a díky komu byl sobotní večerní program do posledních chvil obestřený nemocniční rouškou tajemství. Důležité je, že nezdolná vůle a hlavně vtíravý pocit, že buď teď nebo zase až za rok, dohnala redakci PZ k zamluvení dráhy v Blue bowlingu v Petrovicích. A tady musíme pochválit naše členy i členky, prostě naší čtenářskou základnu vůbec. I přes to, že akce nebyla dopředu ohlášená a ani nijak mediálně rozmazávaná, dorazili jste téměř všichni. Přátelé, buďme přátelé a díky Vám. Hlavně za to že jste vůbec přicestovali z různých koutů Prahy i z Benátek, za dárečky nad kterými jsem si mohl lámat hlavu, za fialovou krávu a utopence, za doutníčky i za tequillu. Jen jedním šamponem, i když nerad, Vám musím omýt hlavu. Děti (teď když jsem o rok starší si to oslovení můžu dovolit), není slušné porážet oslavence o víc jak padesát bodů a to už vůbec nemluvím o tom, že nejvychovanější je nechat ho vyhrát. Chápu, že házet pořád nulu nejde, ale bylo ve vašich silách kazit své hody víc. Vím, že víte, o kterých dvojicích to hlavně mluvím (že, týmy jedna a tři) a tento apel na Vaše svědomí dopadne na úrodnou půdu. No, snad příště.