Knihy a články – Hledáme nejstarší rod v průmyslu, obchodě a řemesle 1940

Od dubna do září roku 1940 vycházela jednou týdně v Národních listech ve večerní příloze stránka s anketou „Hledáme nejstarší rod v průmyslu, obchodě a řemesle„, která z dopisů čtenářů sestavovala na jedné stránce vždy krátký popis historie jednotlivých rodů a jeho podnikání s cílem určit ten, který působí v Čechách a na Moravě nejdéle. Velký ohlas čtenářů i některých spolků o rubriku způsobil, že anketa pokračovala i po prázdninách, až nakonec na podzim náhle tato rubrika, možná po zásahu německé vrchní správy, z Večerníku zmizela. Během této doby se v ní objevily články o přibližně 70 rodech z celého území tehdejšího Protektorátu, její krátký seznam uvádím níže. Formálně tehdy nejstarším rodem v anketě byl mlynářský rod Slabů – 415 let. Samozřejmě tím, jak rodovou historií přispívali jednotliví členové rodiny je pravděpodobné, že údaje byly v některých případech různě zkreslené, nicméně poskytovaly zajímavé informace pro základní orientaci v osudech zveřejněných rodů.

Continue reading Knihy a články – Hledáme nejstarší rod v průmyslu, obchodě a řemesle 1940

Knihy a články – Dějiny Smíchovského školství

Při sbírání informací o vlastních předcích člověk často narazí na zajímavé knihy nebo články, které popisují šířeji i jiné rody a životopisy osob z daného kraje nebo třeba určitého povolání. Naposledy jsem na podobnou situaci narazil při hledání podrobností o dvanáctiletém působení mého dědy J.V. Vlasáka jako pomocného učitele na pražském Smíchově, než se na dalších třicet let přestěhoval už jako zkoušený učitel do Mělníka. V jednom z krátkých životopisů, který o něm později sepsali v novinách jsem našel odkaz na knihu Dějiny smíchovského školství od Terezie Duchácké, řidící učitelky dívčí obecné školy na Smíchově, kterou sepsala na konci 20. let v době, kdy byla už v důchodu. Ta kniha je zajímavá nejen počtem stran (téměř 300), několika zajímavými dobovými fotografiemi ze Smíchova, ale zejména časových rozsahem, kdy popisuje první dohledatelné smíchovské učitele od konce 18. století, a množstvím detailů a osobních vzpomínek, které o výuce, kantorech i tehdejší době předkládá. U mnoha učitelů hlavně z druhé poloviny 19.století jsou uvedeny i krátké životopisy s jejich osudy před nebo po jejich působení na Smíchově , což v případě stěhovavých povolání, jakým učitelé historicky byli, je z pohledu badatele velká radost.

Continue reading Knihy a články – Dějiny Smíchovského školství

Jak začít s rodokmenem? Odpovědí může být Kramerius.

Poučenému lovci rodokmenu – tedy tomu, kdo už se prohrabal rodinnými poklady, dopisy, křestními listy rodičů a veškerými dokumenty, které se dají doma a u příbuzných vyhrabat ze šuplíků – nezbude jednoho dne buď své bádání završit u pradědečka Lojzy nebo pokračovat dál a vážněji – což znamená samozřejmě víc času a peněz, které do svého bádání musí vložit. Na pomezí hledání tetiček a strejčků jen pro zábavu a skutečného vytváření rodokmenu hlouběji do historie se nabízí využít moderních vymožeností internetu a digitalizace. Ideální řešení ve chvíli, kdy nevíte jestli Vás budování rodokmenu bude bavit ještě zítra za týden nebo se stane vaším skutečným koníčkem a budete ochotní časem vyrazit pátrat i do archivů. Podobnou cestu jsem si vybral i já – po několika návštěvách, kdy jsem otravoval rodiče a další příbuzné jsem si zkusil najít něco o svém pradědečkovi na internetu. Výhodou v tomto případě bylo, že můj pradědeček měl šest bratrů a každý z nich ve své profesi dosáhl velmi slušného postavení – což dávalo mnohem větší šanci o nich na internetu najít.
 
Continue reading Jak začít s rodokmenem? Odpovědí může být Kramerius.

Kottovi – srpnová tragédie v Českých Budějovicích roku 1897

Při pátrání po předcích mojí praprababičky Albíny Struskové, rozené Kottové – která pocházela z rodiny obchodníka s moukou Hynka Kotta z Českých Budějovic – jsem narazil v matrice úmrtí i na zajímavý přípis o příčinně smrti jednoho z jejích bratrů, Karla Kotta, který tragicky zemřel 28.srpna 1897 ve věku pouhých 31 let. Rukou matrikáře zde stojí: „Utopení nešťastnou náhodou, utopil se ve Vltavě u Předního mlýna, chtěje zachrániti tonoucího spolubližního„. Taková informace samozřejmě přinutí člověka pokusit se dohledat o celé události něco víc. Díky dobovému jihočeskému tisku se mi podařilo najít nakonec několik velkých článků, které se celé nešťastné události věnovaly. Kottovi patřili k místním váženým majetným rodinám, samotný Karel Kott, člen několika místních spolků, byl zřejmě ve společnosti velmi oblíbený. Celé tragédii přihlíželo toho sobotního večera na jezu tehdejšího Sokolského ostrova, nedaleko soutoku Vltavy a Malše, početné publikum občanů města. Marný boj odvážného plavce, který skočil do prudkého proudu ve snaze zachránit sebevraha, který ho nakonec místo toho stáhl s sebou pod hladinu, se stal hlavním tématem hovorů i místních novin na několik nejbližších dnů a zřejmě i po nalezení obou těl a jejich pohřbu.

Continue reading Kottovi – srpnová tragédie v Českých Budějovicích roku 1897

Gen a rodokmen

Dohnaly nás geny. Nebo spíš potřeba znát jejich temná zákoutí, kde už pro děti na cestě za světem není bezpečno. Milá maminko, vzhledem k vašemu věku máte šanci XY, že se váš potomek narodí s genetickou vadou YZ. Tak šup nahoru k paní doktorce na pohovor . První testy z krve vám dopadly dobře, ale to už víte od vaší lékařky. Aha, no tak teď už to víte.

Lékařka na pohovoru se tváří přívětivě a hned začíná s kupeckými počty. A tak se záhy dozvíme, že u nás hrozí standardní přibližně dvouprocentni riziko na některou z pestré škály genetických poruch a proto nám přichází na pomoc dobrá víla genetická, aby nám pomohla prostřednictvím vyšetření plodové vody dozvědět se na kolik procent a desetin se může šroubovice genů zatím ukrytá tam někde uvnitř Oly srazit s chybou. Dobré výsledky z krve nám dávají naději podělit naše dvě procenta zhruba dvojku, takže jsme hned bratru na procentu a to teprve začínáme.

Přichází totiž na řadu něco na jednu stranu mně dobře známé, na druhou stranu v dosud netušené podobě. Full kontaktní varianta rodokmenu okořeněná simultánkou s časovým limitem. Doktorka střílí otázky a u toho si maluje náš rodokmen, pěkně podle zásad genealogie. Čtverec kluk, kolečko holka. Celá věc se má asi následovně:

Tak kdy se narodila vaše maminka? Zdravá? Dožila se vysokého věku? Nějaké nemoci? Má sourozence? Kolik? Bratři? Rok narození? Sestry? Dožily se vysokého věku? Co otec? Žije? Nemoci? Sourozenci? Rok? Nemoci? Co vy tatínku? Rodiče? Žijí? Vysoký věk? Nemoci? Sourozenci? Mají děti? Mají nemoci? A co prarodiče? Žijí? Už nikdo. Dožili se vyššího věku? Nemoci, sourozenci. Škrt, škrt, prásk, prásk. Lékařka pečlivě pohřbívá propiskou jednoho příbuzného za druhým. To co já tvořil několik hodin ona dokáže za pár chvil, včetně eliminace. Nakonec už zbudou jen prokazatelně živí a pár otázek.

Díky geneticky nezávadnému rodovému stromu jsme opět podělili neviditelné riziko nějakým solidním koeficientem, takže se začíná pomalu blížit k procentuálnimu riziku potratu ke kterému může dojít při vyšetření. Obligátní otázka, jestli tedy budeme chtít test plodové vody mě přesto dost zaskočila, teprve teď jsem si uvědomil, že nejsem připravený řešit otázku, co dělat kdyby testy dopadly špatně. Nechat ten rodící se život zase zmizet, kdyby výsledky naznačovaly problémy? Ve chvíli, kdy začínáme mluvit o jménu, asi těžko. Tahouna rozhodování naštěstí převzala v téhle chvíli Ola, která test zamítla.

A tak poslední, co nám ještě zbývá, je ultrazvuk. I tady se dají nahonit genetické body, respektive zase snížit možnost dedičného postižení na něčem co doktor na ultrazvuku pojmenoval jako minor markery, tedy vedlejší příznaky. Délka kostí, poloha mozku, rozštěpení rtů, srdce – to všechno může ukazovat na selhání ukryté v DNA. A nebo taky ne. Tak jako u nás. Lékař pro nas mel dobrou zprávu – minor markery v pořádku. Riziko je tak zase ještě o půlku menší. A jen tak přes rameno pak dodal: „Jo, vy jste chtěli vědět to pohlaví, no tak je to… Ale ne, to je tajemství.

Digitalizované matriky – rodopisné blaho podruhé

Mezičas od předchozího zápisu jsem vesele trávil ponořený do matrik oblasti Slezské Ostravy a blízkého okolí a zlepšováním svých pohříchu chabých  znalostí němčiny a čtení švabachu, což je, alespoň v mém případku, běh na maratonskou trať v obou směrech. Ale přeci jen bych měl dokončit načatou myšlenku z minula.

Obecně jako dobrý informační zdroj o aktuální situaci s digitalizací matrik v jednotlivých archivech lze použít stránky České genealogické a heraldické společnosti. Na nich jsou pěkně na jednom místě přehledně vidět případné novinky v oboru, včetně už jednou zmiňované mapy matrik přístupných na internetu. Abych se ale vrátil k jednotlivým archivům jako takovým – nebo alespoň k jejich základnímu seznamu:

Praha – volný přístup na  http://www.ahmp.cz/katalog

Středočeský kraj – nutná registrace na http://www.actapublica.eu/

Ústecký a Liberecký kraj – volný přístup bez registrace na http://matriky.soalitomerice.cz

Plzeňský + Karlovarský kraj – nutná registrace na http://www.actapublica.eu/

Jihočeský kraj – volný přístup bez registrace na http://digi.ceskearchivy.cz – pro možnost přímého uložení snímků stránek a další funkce je nutná nepovinná registrace

Pardubický a královohradecký kraj – poněkud jiná filozofie přístupu – zipované archivy s matrikami jsou k dispozici na stažení bez registrace. Seznam matrik a url na stažení jsou dostupné v pDF dokumentu – inventar.pdf – pokud je v seznamu pod záznamem matriky i url adresa se zip archivem, pak stačí ji zkopírovat do prohlížeče a dát uložit k sobě na počítač.

Moravskoslezský kraj – volný přístup bez registrace na http://matriky.archives.cz

Jihomoravský + Zlínský kraj a Vysočina – nutná registrace na http://www.actapublica.eu/

Aby veškerým mým dnešním obsahem nebyl jen pouhý soupis url adres s matrikami, které zkopíruji odjinud, přidám ještě svou vlastní zkušenost nebo jak se dnes v určitých kruzích rádo hezky česky říká „best practise“ – kde hledat pomoc s luštěním německých a latinských výrazů používaných v matrikách, což byl donedávna můj velký problém. Klasický příklad – tuším polovinu slova případně i slovo celé, ale dost možná s chybou – tak kde se dopátrat možných výrazů a jejich českého překladu – ještě navíc když jde o výrazy dvě století staré, které už se třeba nepoužívají?
Nejužitečněji se mi zatím jeví používat:
1. Vyhledávání na stránkách Genealogického fóra –http://genealogie.phorum.cz/search.php – můžete vzít jed na to, že pokud nejde o opravdu ojedinělé slovo, už ho tu někdo před vámi zmínil případně i s překladem – takže se můžete minimálně ubezpečit, jestli jste výraz přečetli správně a vetšinou i co vlastně znamenal. Umožňuje použití i hvězdičkové konvence – kdo měl hodiny výpočetní techniky tak už tuší.

2. Německo- česká a latinsko-český slovník na stránkách Digiarchivu SOA Třeboň – http://digi.ceskearchivy.cz – v levém menu Databáze a slovníky – Slovníky. Jeho výhodou je, že stačí zadat několik písmen třeba uprostřed slova a slovník vám vypíše veškeré výrazy, které daný sled písmen obsahují. Velmi užitečná vlastnost, když je zápis psaný … no jak když prase drží kost, jak říkala při pohledu na mojí levačku křečovitě držící propisku kdysi před lety naše matikářka.

3. Slovník povolání a příčin úmrtí v němčině a také v latině na stránkách pana Martina Kotačky. Ona celá jeho stránka je vůbec dobrým příkladem, jak může vypadat internetová stránka věnovaná vlastnímu rodokmenu.

Digitalizované matriky – rodopisné blaho moderní doby

Opěrným bodem a často i jediným zdrojem důvěryhodných informací o rodinných vazbách našich dávných praprabaiček a prapradědečků bývají matriky. Samozřejmě není až tak úplně lehké se, zejména v těch starších, jednak orientovat a jednak být schopný v nich číst, protože jsou často psané švabachem, německy, latinsky nebo rukou, po které prostě nejste schopní rozluštit ani příjmení, abyste se ujistili že jde skutečně o zázanm narození vašeho prastrýce v pátém
koleně – natož jak se jmenovali jeho rodiče. V každém případě ještě před pár lety vám nezbývalo než si dohodnout v odpovídajícím oblastním archivů volný termín, vzít si svých pět švestek, foťák a den dovolené a rozjet se na druhý konec republiky na vandr. Tomu ale pomalu zvoní umíráček. Jedním z několika skutečně užitečných výdobytků moderní doby a internetu je digitalizace archivních fondů a tedy i matrik a jejich zpřístupnění na internetu.

O tom co vlastně obsahují takové matriky a jak se v nich začít orientovat existuje poměrně dost článků. Nemusím proto objevovat znovu kolo a raději rovnou uvedu odkaz na velmi praktický článek Blanky Lednické na jejích stránkách i s drobnými ukázkami dokumentů nebo na obecný článek o matrikách projektu Genea. Na stejných stránkách projektu je možné také najít průběžné doplňovanou databázi soupisu (seznamu) matrik archivů ČR, která je prací dobrovolníků. Tyto informace se hodí ať už hledáte matriky v digitální podobě nebo se chystáte do archivu osobně. Protože se ale poslední dobou začíná šířít napříč i našimi archivy dobrodinní digitalizace, budu se dále věnovat jen informacím o digitalizovaných matrikách.

Velmi dobrý základní přehled o tom na jaké adrese lze nalézt digitalizované matriky z té které oblasti respektive archivu poskytuje následující mapa na stránkách Actapublica.cz. Informace o tom jak postupují práce na digitalizaci jednotlivých archivů nebo o tom kde lze najít jaké matriky si také čile vyměňují jednotliví badatelé na základě vlstních zkušeností na stránkách Genealogického fóra. Toto fórum obecně může posloužit i k dalším dotazům – například na příjmení vyskytující se v určitých lokalitách nebo ho můžete použít i později pro žádost o pomoc při čtení zápsisu v matrice, který nejste schopní rozluštit.

Vrátím se ale k samotným stránkám digitálizovaných archivů a matrik.  První, se kterým jsem se osobně setkal, byl digitální archiv SOA v Třeboni, který pokrývá oblast Jihočeského kraje. Na matriky používá upravený software firmy Bach system a samotná digitalizace probíhala za pomoci Genealogical Society of Utah – jinými slovy Mormony. Orientace a vyhledávání na portálu je celkem pohodlné a rychlé, záložka hledání dokonce umožňuje vyhledávat i jména v databázi Matričních záznamů – což jsou zřejmě jmenné indexy u matrik – samozřejmě tato možnost je funčkní jen do té míry, do jaké zřejmě existují a byly přepsány jmenné indexy k jednotlivým matrikám. Nedá se předpokládat, že v nich najdete veškeré výskyty daného jména ve všech digitalizovaných matrikách v Třeboni.  Archiv obsahuje kromě matrik a řadu dalších digitalizovaných zdrojů – kroniky, soupisy poddaných nebo třeba soupis archivních digitálních pomůcekv podřízených okresních archívech. Samotné zobrazení stránek matriky je dobré, k dispozici je i německý a latinský slovník – jako hlavní zápor vidím nemožnost uložení obrázku dané stránky přímo ze stránky do počítače – nebo jsem ho zatím neobjevil. Na řadu tak přikází různé screnshoty obrazovky, což určitě není nejpohodlnější a nedává to moc smysl. OPRAVA: Možnost ukládat si snímky stránek přímo ze stránek Digiarchivu tu je – a to pomocí ikony dole na záložce Prohlížení. Jediná chyba je, že se tato ikona zobrazuje jen registrovaným uživatelům Digiarchivu – takže pokud vám to nedojde stejně jako mě a bude si prohlížet dlouho dobu matriky bez registrace (což můžete), tak si toho moc neuložíte. Díky za opravu informace směřuje JK.

V tomto směru naopak má kladné body systém VadeMecum (taky od Bach system s.r.o.) který používá jak SOA Litoměřice, tak taky ZA Opava (na adrese archives.cz). Digitalizace v těchto archívech probíhala opět ve spolupráci s Mormony – kteří navíc provozují svůj vlastní celosvětový genealogický server FamilySearch.org takže informace získané z digitalizace zmíněných archivů Litoměřic a Opavy by měly být – a minimálně některé jsou – přístupné i odděleně na těchto stránkách. Mormoni navíc v digitalizaci v posledních měsících značně pokročili a matriky, které ještě nedávno nebyly v digitální podobě dostupné, už jsou k mání – což mě osobě potěšilo hlavně u matrik farnosti v Třebenicích, Slezské Ostravy a Horní Lutyně :o) Kvalita obrazu je velmi dobrá, navíc lze každý obraz rovnou odkazem z webové aplikace stáhnout do počítače – co mne trochu překvapilo je, že obrazy jsou uložené v odstínech šedi – takže pokud následně chcete do obrazu dělat nějaké vlastní barevné značky jako já, tak musíte nejprve změnit barevnou hloubku. Ale to je jen detail.

Pokračovaní o dalších  archivech na internetu bude následovat příště

Kramerius a genealogie podruhé

V předchozím článku o systému Kramerius jsem se zachoval poměrně macešsky a spokojil jsem se s konstatováním, že tento systém používá zejména Národní knihovna a Moravská Zemská knihovna. Tak to samozřejmě není – a je na místě doplnit informace o další adresy na kterých je možné Kramerius a vyhledávání v dobových publikacích použít. Hlavním důvodem, proč se podívat i do městských nebo oblastních archívů touto cestou, je fakt, že často obsahují zejména publikace řekněmě běžné denní potřeby, které na příklad v Krameriovi NKP archivované  nejsou. Dobrým příkladem je takový pražský telefonní seznam ze třicátých let nebo ostravský adresář z počátku 20. století – jaké to radostné listování  při takovém tom rodinném bádání –  učiněné El Dorado. A právě takové poklady je třeba hledat jinde než v prvních dvou zmiňovaných knihovnách – ať už v Městské knihovně v Praze nebo třeba ve Vědecké knihovně v Ostravě. Jejich výhodou je, že podobné  publikace jsou často v Krameriovi volně přístupné přes internet – nemusíte tedy do zmíněných institucí hned jezdit.

No ale abychom se nezdržovali detaily, Papoušku. Zde je krátký seznam institucí, které Kramerius využívají:

Národní Knihovna v Praze Městská Knihovna v Praze Národní technická knihovna v Praze
Moravská Zemská Knihovna Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě Vědecká knihovna v Olomouci
Středočeská vědecká knihovna v Kladně Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích Knihovna Židovského muzea
Mendelova univerzita v Brně Národní Lékařská knihovna Knihovna Akademie Věd ČR
Národní Filmový Archiv Knihovna Divadelního ústavu

.

Laskavý čtenář vidí, že kromě digitalizovaných knihoven regionálních je jich také několik oborových, což se může hodit, pokud se váš příbuzný oddával múzám nebo například šamanismu.

Poznámka: Při práci s Krameriem lze narazit i na jedno omezení, týkající se počtu stránek, které si můžete z dokumentu uložit najednou do formátu PDF. Pokud má vámi hledaná publikace sto a více stránek, může se takové prohledávání nebo ukládání po dvaceti stát za chvíli značně otravnou činností. Při brouzdání ne netu jsem objevil, že podobná věc už zřejmě trápila někoho přede mnou a nštěstí ten někdo měl schopné vývojářské prsty a tak vytvořil stránku s formulářem pojmenovaným Kramerius PDF hack. No, formulář – je to vlastně jen jedno pole, do kterého vložíte podle návodu url publikace, kterou chcete stáhnout v jednom PDF souboru. Celá akce se provádí na vzdáleneném serveru a vy po jejím skončení jen můžete použít vygenerovaný link ke stažení souboru do svého počítače. Jak moc je to celé v souladu se zákonem je otázka pro jiné, nicméně funguje to. Špatná zpráva je, že to funguje patrně jen na linky z Krameria Národní knihovny – ne už například pro Městkou knihovnu v Praze. Tam je třeba dál ukládat si souborystále jen po částech.

Oprava: Fungovalo to. Na stránce PDF Hacku je nyní jen informace že byl experiment ukončen. Můžete si autorovi napsat o zdrojový kód, pokud o něj máte zájem.

Oprava opravy: Už to opět funguje:)

Kmen rodu – nová rubrika Plešatého zítřku

S radostí na játrech našim pravidelným p.t. čtenářům představujeme novou rubriku PZ nazvanou symbolicky KMEN RODU. Symbolicky tak navazujeme na odkaz Petra Holuba z dob jeho jinošských nezávislých let, kdy jej trápila zejména ekologie a postupné odpadávání větví od kmenu, kterého si kolem roku 2004 bystře povšiml na úrovni celého našeho sdružení. Po letech, kdy byl tento jeho postřeh ukryt v šeru zapomnění, jsme se jej rozhodli znovu oprášit a to na vědecké,genealogické bázi, která je naším současným drobným koníčkem. Proto uvádíme v život rubriku odkazující svým názvem na toto poselství, ve které bychom rádi zachytili úskalí, nástrahy i radosti badatelovy při pronikání historií svého rodu napříč kalným proudem nemilosrdného času.

Část mého rodkmenu, kterému se budu věnovat  je k dispozici na stránkách My Herritage