Kottovi – srpnová tragédie v Českých Budějovicích roku 1897

Při pátrání po předcích mojí praprababičky Albíny Struskové, rozené Kottové – která pocházela z rodiny obchodníka s moukou Hynka Kotta z Českých Budějovic – jsem narazil v matrice úmrtí i na zajímavý přípis o příčinně smrti jednoho z jejích bratrů, Karla Kotta, který tragicky zemřel 28.srpna 1897 ve věku pouhých 31 let. Rukou matrikáře zde stojí: „Utopení nešťastnou náhodou, utopil se ve Vltavě u Předního mlýna, chtěje zachrániti tonoucího spolubližního„. Taková informace samozřejmě přinutí člověka pokusit se dohledat o celé události něco víc. Díky dobovému jihočeskému tisku se mi podařilo najít nakonec několik velkých článků, které se celé nešťastné události věnovaly. Kottovi patřili k místním váženým majetným rodinám, samotný Karel Kott, člen několika místních spolků, byl zřejmě ve společnosti velmi oblíbený. Celé tragédii přihlíželo toho sobotního večera na jezu tehdejšího Sokolského ostrova, nedaleko soutoku Vltavy a Malše, početné publikum občanů města. Marný boj odvážného plavce, který skočil do prudkého proudu ve snaze zachránit sebevraha, který ho nakonec místo toho stáhl s sebou pod hladinu, se stal hlavním tématem hovorů i místních novin na několik nejbližších dnů a zřejmě i po nalezení obou těl a jejich pohřbu.

Matriky se záznamy  Karla Ignáce Kotta:

České Budějovice (sv. Mikuláš)
Kniha: 26 (N 1865-1869)
Snímek: 15
http://digi.ceskearchivy.cz/cs/2736/15

České Budějovice (sv. Mikuláš)
Kniha: 105 (Z 1892-1898)
Snímek: 426
http://digi.ceskearchivy.cz/cs/2815/426
Z č.646 – 28.8.1897, ČB, Krajinská tř. č.11 – Kott Karel, obchodník v Budějovicích, syn Hynka, obchodníka v Budějovicích a Kateřiny rodem Benák, nar. v Budějovicích, 32 let,

Popis událostí z dobového tisku:

Jihočeské listy 1.9.1897, str.2-3

http://kramerius.cbvk.cz:8080/search/handle/uuid:210559c6-48d5-11e4-8c3f-001b63bd97ba

Truchlivé neštěstí ve vlnách Vltavy

Jako bleskem roznesla se v sobotu večer městem naším zpráva: Karel Kott se utopil ve Vltavě, chtěje zachrániti sebevraha. Zpráva ta vzbudila všude veliké vzrušení, nikde jí z počátku nevěřeno. Nikdo si nedovedl připustili myšlénku, že by pan Karel Kott, tato krásná, mužná postava, v plné síle mládí, mohl tak náhle zahynouti a to tím méně, ježto bylo známo, že jest jedním z nejlepších zdejších plavců. V malé chvíli již putovaly veliké davy lidu ku přednímu mlýnu, kde bohužel se zpráva o tomto neštěstí v plné hrůze své potvrdila. Do řeky vrhl se totiž v sebevražedném úmyslu jistý Blažek, syn ovocnáře z Panské ulice, za ním pak, chtěje jej při životě zachovali, vrhl se do vln pan Karel Kott, nejstarší syn p. Hynka Kotta, obchodníka a spolumajitele předního mlýna. Šťastně se dostal až k sebevrahovi, ale sotvaže učinil první pokus vyzvednouti jej nad hladinu, byl jím uchopen, nastal krátký zoufalý zápas a po malé chvíli zmizeli oba muži ve vlnách, takřka před zraky asi 40 osob, které naprosto pomoci jim nemohly. Bylo to děsné divadlo. V divých vlnách, právě pod otevřenými vraty jezu zápasil muž šlechetný, jenž nebál se nasadili život pro jiného, s umíněným, smyslu zbaveným sebevrahem, jenž vida, že se mu pomoc přináší, této se bránil a svého ochrance rovněž v náruč smrti strhl.

Podrobnosti truchlivého tohoto dramatu jsou následující: Pan Karel Kott chytal k večeru na pramici u zadního mlýna ryby, společně s p. Benákem, mistrem pekařským. Asi po půl sedmé šel domů. Sotvaže však došel na prostranství před mlýnem, viděl z Panské ulice vyřítili se člověka rozčileného, prostovlasého, jenž běžel přímo na lávku vedoucí přes vrata jezu, z této skočil na pokraj vrat a vrhl se pak přímo pod vrata do největších vln. Pan Kott nemeškal a běžel zpět na pramici, jíž snažil se odvázali. Avšak jelikož se mu to ihned nepodařilo, svlékl rychle kabát a bez rozmýšlení skočil do řeky a plul rychle k druhému břehu, kde sebevrah vlnami byl smýkán jako hříčka. V tom okamžiku, když pan Kott do vody skočil, nahodil se k tomu pan dr. Hezký, jenž se byl právě na druhé straně zadního mlýna koupal. Věda dobře, v jaké obrovské nebezpečí se p. Kott, jenž byl jeho dobrým přítelem, vydal, volal za ním do vody: „Probůh, Karle, co to děláš“ — avšak odpovědi již nedostal, neboť pan Kott již blížil se k sebevrahovi. Na břehu shromáždil se mezi tím zástup lidí, kteří hrůzou přímo trnuli, některým vytryskly slzy z očí, jelikož jest dobře známo, že v těchto místech i ten nejlepší plavec má sám s sebou co děla ti, natož pak vytahovali sebevraha.

Nastal kritický okamžik, jenž nikdy nevymizí z paměti všem, již toto rozčilující divadlo pozorovali. Pan Karel Kott výtečně překonav odpor mocných vln, dospěl až k sebevrahovi, jenž již počínal tonouti, strčil do něho dvakráte, chtěje jej dostati z proudu ven. V tom však chytil Blažek p. Kotta mocně kol pasu, drže jej jako v kleštích. Pan Kott snažil se patrně, z obětí tohoto se vyprostiti, jelikož ruce jeho nad vodou se neukázaly. Nastal hrozný zápas, při němž všem přítomným krev v žilách stydla, zvláště když z úst p. Kotta poprvé zavzněl výkřik o pomoc. Ano, pomoc, ta kdyby bývala dříve byla po ruce, mohlo býti neštěstí zamezeno. Avšak pramice, jíž původně chtěl p. Kott použíti, byla tak pevně řetězy upoutána, že několik lidí v zimničném chvatu marně se namáhalo ji vyprostiti — podařilo se to až po 10 minutách — pozdě. Na druhé straně řeky byla lodice. Několik osob ji odvázalo, ale když dostali se s ni kousek od břehu, musili se vrátiti, poněvadž hloubka v těch místech jest tak veliká, že hák nestačil a krom toho byli občané ti vlnami daleko od místa neštěstí zahnáni. To vše událo se v několika vteřinách. Ještě několikráte vynořila se hlava p. Kottova na povrch, ještě několikráte zoufalé volání o pomoc zachvělo vzduchem, ale pomoc nepřicházela. Lidé ve zmatku pobíhali kolem břehu, hledajíce aspoň tyč nějakou neb provaz, avšak nenalezli ničeho. Do vody skočit, bylo by šílenstvím, jelikož nepodařilo-li se jednomu dobrému plavci zachrániti člověka jednoho, sotva by se bylo někomu poštěstilo vytáhnouti z divého proudu lidi dva. V posledním okamžiku učiněn byl ještě jeden pokus, pomoci tonoucím. Pan dr. Hezký společně s p. Benákem vzali velikou dubovou fošnu, sloužící za lávku a hodili ji do proudu v naději, že dopluje k tonoucím a ti že se ji budou moci zachytiti. Než, pokus ten byl marným. Prkno sice rychle plulo právě tam, kde p. Kott s vlnami zápasil (Blažka již více viděti nebylo) ale než tam doplulo, pozbyl p. Kott již smyslů a bylo pak viděti, jak jím vlny házejí a dále jej unášejí.

Celá tato srdcervoucí scéna trvala pouze asi dvě minuty, takže konečně nelze se ani diviti, nebyla li ve všeobecném rozčilení a zmatku vydatná pomoc ihned po ruce. Brzo na to odvázána konečně pramice, přineseny háky, do pramice vstoupili p. dr. Hezký, p. Václ. Tomš a kupec p. Daublebský se strážníkem Kadečkou a jedním mlynářským pomocníkem a jali se prohledávati řeku. Ale marně. Hledáno až do noci, učiněna všecka možná opatření, ale nenalezen žádný z obou utopencův. V neděli a v pondělí prohledáno za pomoc: policie, plavčího mistra p. Uhra a četných jiných osob celé řečiště až ku mlýnu Suchomelu ale bez výsledku, ačkoliv použito ku hledání všech možných prostředků, zejména též přivezena byla z Hluboké veliká síť jež dosahujíc přes celou šíři řeky a obtěžkána závažími tažena byla proti vodě. V úterý v hledání pokračováno a co tyto řádky píšeme, nenalezena ještě žádná z obou mrtvol. Na březích řeky jest přítomno stále sta lidí, jež s napětím čekají na výsledek hledání. Zármutek rodiny páně Kottovy jest ovšem nezměrný. Matka nešťastného Karla Kotta uslyševši zprávu o tomto neštěstí omdlela a téměř po dvě hodiny nemohla býti k životu přivedena. Nesčetné soustrastné projevy nad tragickým tímto osudem rodiny p. Kottovu neustále docházejí.

Pan Karel Kott byl 32 let stár a nejstarším ze čtyr synů p. Hynka Kotta. Byl členem několika českých spolků zdejších a do nedávné doby praporečníkem Sokola čes.-budějovického. Byl člověkem šlechetným, pravým gentlemanem, oblíbeným v každé společnosti. Vynikal svoji imposantní, krásnou postavou. Od smrti utopení zachránil již několik lidí. Že v tom ohledu zapomněl na sebe vždy úplně o tom svědčí poslední skutek jeho, kdy beze vší rozvahy vrhl se tam kde téměř s jistotou dala se očekávati smrt. Znalci aspoň tvrdí, že kdyby bylo za sebevrahem Blažkem skočilo třeba deset lidí, všichni by se byli utopili, jelikož v místech blíže vrat nalézá se tůně asi šest metrů hluboká v níž voda vírem se točí s neobyčejnou prudkostí. Karel Kott, ačkoliv znal toto nebezpečí, vrhl se za člověkem, jehož ani neznal a jenž jeho šlechetné obě- tavosti naprosto hoden nebyl.

Zemřel jako hrdina, čest budiž jeho památce !

Sebevrah Hynek Blažek, pro něhož pan K. Kott obětoval svůj život, byl člověkem lehkomyslným, stár 32 roků a příslušný do Hroznovic u Týna nad Vit. Otec jeho má v Panské ulici dům a provozuje obchod s ovocem. V domácnosti Blažkových bývaly časté nešváry. V sobotu opět pohádal se mladý Blažek se svým otcem a macechou, načež v rozčilení vyběhl ven a skočil do Vltavy.

Utopený Blažek pokoušel se o sebevraždu již několikráte, jednou podřezal si též krk. — Truchlivá příhoda sobotní jest ovšem předmětem hovoru a úvah v celém městě a každý cítí upřímnou soustrast, s rodinou p. Kotlovou, tak krutě postiženou. Rozumí se, že neschází ani na různých pověstech a překroucených zprávách. Zpráva naše jest čerpána z nejlepších informací a dle vlastního našeho svědectví, pročež dlužno ji považovali za jedině správnou.


Budivoj 2.9.1897, str.2

http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/4953581

http://kramerius.cbvk.cz:8080/search/handle/uuid:15bbd153-435e-11dd-b505-00145e5790ea

Tragická smrt obětavého muže

Obyvatelstvo Č. Budějovic mocně již po několik dní je vzrušeno bolestnou smutnou událostí, kteráž stihla váženou zdejší rodinu obchodníka pana H. Kotta jehož dvaatřicetiletý syn. pan Karel Kott obětavě nasadiv život pro záchranu topícího se sebevraha, s tímto společně v divých vlnách říčných zahynul. Tragédie ta odehrála se takto:

Dne 28. t. m. po šesté hodině večer odebral se pan Karel Kott z bytu svých rodičů v Krajinské třídě do předního mlýna a chytal na pramici společně s panem Benákem, mistrem pekařským, ryby. Za krátkou dobu vracel se domů. Sotva že došel na prostranství před mlýnem, spatřil jak z Panské ulice řítí se divoce člověk, jenž běžel přímo na lávku, vedoucí přes vrata jezu a s této vrhl se ihned do vln. Pan Kott vida v šumící vodě pod jezem zápasící postavu, oděnou ve svrchník, v níž ihned poznal nádenníka Ignáce Blažka, honem běžel na druhou stranu pro pramici, již snažil se odvázati. Ale to trvalo mu dlouho. Proto shodil rychle kabát, skočil do Vltavy a plul k druhému břehu, kde sebevrah zmítán byl vlnami. Někdo v tom volal na něj ze břehu: „“Karle, pojd nazpět!““ Ale on na to: „Mám přece cit!““ A v spodkách a vysokých botách plul dále. Zatím na břehu shromáždil se zástup lidí, kteří trnuli strachem o obětavého mladého muže, který sice byl znám jako výtečný plavec a již i co zachránce tonoucích lidi, ale který tentokráte opravdu dával život svůj v šanc divému živlu. Zatím pan Kott dostal se až k sebevrahovi. Ihned ujal tonoucího Blažka za límec kabátu a z hloubky více jak dva metry táhl jej na mělčinu. Ale Blažek obemknul jej divokou silou oběma rukama a strhl s sebou do divého proudu. Celou sílou statného svého těla vynesl se ještě dvakráte pan Kott i s Blažkem na povrch, volal při tom o pomoc — na to pak zavřely se nad ním zrádné vlny a více od té chvíle nebyl už spatřen.

Lidé chtěli inu ihned pomoci. Běželi pro pramici, o jejíž odvázání původně pokoušel se bez výsledku pan Kott sám. Ale než ji odvázali — uplynulo deset minut. Na druhé straně dostali se lidé s loďkou od břehu, ale pro příboj vln nemohli pod vrata. Nastal zmatek k nepopsání. Lidé spínali ruce, pobíhali po břehu, křičeli, ale marně. Pan dr. Hezký s panem Bolákem hodili do vody prkno, aby se za ně tonoucí chytili. — ale prkno plulo vedle. Když posléze dostali se po velkém namáhaní pp. dr. Hezký, strážník Kadečka, kupec pan Doudlebský, p. J. Klíma, plavčík Janský a V. Tomšů s lodicí a háky pod vrata — bylo již po všem. Jali se ihned prohledávati místo srdcervoucího neštěstí, ale po utonutých ani památky. Hned ovšem o této tragické události roznesla zvěst po městě a nesčetné zástupy lidu spěchaly k místu neštěstí. Bylť pan Kott osobností velmi u nás oblíbenou a nešťastný osud jeho tolik každého dojal. Čekalo se, až mrtvola jeho bude nalezena. Ale ačkoliv do samé noci svědomité bylo pátráno v řece — mrtvoly nenalezeny. Odložena tedy smutná práce ta na den druhý. Tu prohledáno bylo řečiště na délku asi tři čtvrté hodiny, ale rovněž bezvýsledně. A přece hledáno a pátráno a největším možným úsilím. Přivezena byla z Hluboké veliká síť, obtěžkána závažími a tažena proti vodé. Vše nadarmo. Na to vypraveno bylo pět lodí až k Purkarci do řeky pak u mlýna Suchomelova natlučeno přes sto kolů, aby mrtvoly v případě, že by přes jez pluly, se zachytily. Dne 30. odvážil se do Vltavy pod vrata u předního mlýna obchodní jednatel p. Bajer, chtěje vypátral, není-li tam mrtvola někde zachycena. Byl za to policii udán, že koupal se na místě nedovoleném.

Rozumí se, že tragedie ta budí hlubokou soustrast ve všem občanstvu, jež v přečetných zástupech stále až do dnes stopuje práce, jež konají se v řece na vypátrání utonulých. Nával u řeky je takový, že „U zelené ratolesti““ spadly již dvé dítky do řeky; byly však v čas ještě zachráněny. S nešťastnou rodinou páně Kottovou má každý upřímný soucit. Zármutek její je také nezměniv. Matka nešťastného Karla Kotta uslyševši zprávu o hrozné té události, padla do mdlob a dlouho nemohla býti k sobě přivedena. Pan Karel Kott, muž to krásné postavy, společník znamenitý a člen četných českých jednot, zachránil, jak jsme již dříve poznamenali, několik lidí od utopení. Sebevrah Blažek, jenž pro domácí sváry se svým otcem a macechou již jednou podřezal si krk, byl stár dvaatřicet roků a vedl život velmi lehkovážný. Byl příslušným do Hroznovic u Vltavotýna. Do dnes, co toto píšeme, mrtvoly obou nebyly ještě nikde nalezeny. Dnešní perfídní výpad „Kreisblattův““, jenž dí, že mohl býti p. Kott od přítomných snadno zachráněn, nezasluhuje odpovědi.

Str.3

Vylovená mrtvola sebevraha Blažka.

Mezitím co list náš počal se již tisknouti, dostali jsme zprávu, že u Lannovy loděnice u levého břehu vyloven z Vltavy sebevrah Blažek. Našel jej p. Hanousek se třemi ještě lidmi, kteří po utonulých pátrali. Vypravuje se, když mrtvolu Blažkovu vytáhli, že odtrhlo se něco od těla sebevrahova a padlo do vody. Mrtvola p. Kotta nalezena dosud nebyla, ale jest oprávněná naděje, že nyní se ji podaří nalézti.


Budivoj 5.9.1897, str.2

http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/4953511

K tragické smrti p. Kotta

Již předešle jsme sdělili, že mrtvola sebevraha Blažka byla nalezena blíže Lannovy loděnice. Dne 2. t. m. pak vylovena byla i mrtvola obětavého nešťastného p. Karla Kotta.

Čtyři plné dny to trvalo než podařilo se ji vyrvati zrádnému živlu. Stalo se tak zmíněného dne o půl páté hod. ráno. A sice našel ji kovář p V. Fürst z Českého Vrbného v bezprostřední blízkosti mlýna Suchomela. Mrtvola donesena byla do umrlčí komory, kde byla pytvána. načež uložena do cínové rakve. V den pohřbu a sice asi na hodinu před průvodem dovoleno rakev s mrtvolou přenésti do bytu rodičů nešťastného, mladého muže.

Pohřeb pana Karla Kotta konal se dne 3. t.m. o 5. hod. odp. za nevídané účasti všech vrstev zdejšího obecenstva Mohutný průvod bral se od domu smutku z Krajinské třídy. Zahájil jej spolek vojínů a úředníků s hudbou, na to následoval zdejší „Sokol“ a pak spolek cyklistů „Šumavan“ Kondukt vedl vldp. děkan Voneš za assistence čtyř duchovních. Kol rakve tvořili špalír Sokolové a mlynářská chasa, Za rakví šli příbuzní, městská rada s p. purkmistrem v čele, deputace přečetných spolků a jednot, sboru dustojnickeho pěšího pluku čís. 91 atd. Lidu všady tísnilo se nepřehledné zástupy. U sv. Trojice vložena rakev do vozu: Po církevních obřadech zahrála hudba: „Kde domov můj“ a Sokolove provolali svému bratru poslední: Na zdar ! načež ubíral se pak průvod na hřbitov. Byl to tklivý, vvsoce tklivý pohřeb, jakých po řídku. Ni snad jediné oko nezůstalo při něm nezaroseno.


Národní politika 8.9.1897, str.5

http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/29086360

Vylovené mrtvoly utopenců.

Z Čes. Budějovic se oznamuje: Plné čtyři dny hledána byla usilovně mrtvola nešťastně zahynulého p. Karla Kotta, o němž jsme již zprávu přinesli. Několik lodic za tim účelem bylo stále v činnosti. Na jedné z těchto řidil ve středu odpoledne hledáni bratr Karlův, p. Jindřich Kott. Tu pojednou zachytila se vržená kotva na miste kde koupává se vojsko, o tělo lidské; hned taženo vzhůru a z vody vytažena byla mrtvola — sebevraha Blažka. Nebylo vice pochyby, že i mrtvola Karla Kotta hude na blizku. Mrtvola Blažkova dopravena na břeh za Lannovou loděnici, kamž záhy seběhly se ohromné davy lidu. Přivezena rakev a Blažek za asistence mnoha set lidí dopraven do umrlčí komory. Mezitím pátráno usilovně dále po utonulém Karlu Kottovi. Avšak až do večera opět mamě, takže nešťastná rodina počínala opět z tráceti naději, že mrtvý miláček jeji bude nalezen. Tu konečně ráno o půl páté hodině podařilo se kováři p. Václavu Forstovi z Čes. Vrbného mrtvolu Karla Kotta v bezprostřední blízkosti mlýna Suchomelova najiti a z vody vytáhnouti. Po umytí mrtvoly byla tato přenesena do umrlčí komory a zde pytvána, načež uložena do cínové rakve a učiněna náležitá opatření, oby nešťastnému hrdinovi mohl být vystrojen slavný pohřeb z domu otcovského. Pohřeb utonulého byl velmi okázalý. Sůčastnili se ho české spolky budějovické, mezi nimi také Sokol, zástupci korporací, úřadů státních a samosprávných, městská rada s purkmistrem v čele, deputace důstojnického sboru 91. pěš. pluku. Průvod pohřební čekalo četné obecenstvo v ulicích i na hřbitove, kdež po vykonaných obřadech církevních byla mrtvola spuštěna v hrob za zvuků hudby hrající „Kde domov můj!“ a za pláče a hlasitého štkáni známých a přátel. Na hřbitově odehrály se dojemné scény, svědčící o všeobecné lásce, jíž zesnulý se těšil. Byl Karel Kott povaha šlechetná a proto plné zasloužil si těch sympatii, jež mu na poslední cestě jeho projeveny byly.


Jihočeské listy 8.9.1897, str.4

http://kramerius.cbvk.cz:8080/search/handle/uuid:2f8d22de-48d5-11e4-8c3f-001b63bd97ba

K tragické události na Vltavě, při kteréž krom sebevraha Blažka zahynul šlechetný p. Karel Kott, sdělujeme dodatečně, že utopený Blažek nespáchal sebevraždu následkem nesváru se svým otcem a macechou, nýbrž, jak nám paní Blažková sdělila, pohádal se se svou milenkou, s níž společně žil. V rodině Blažkově jest vůbec mánie sebevražedná dědičnou. Děd utopeného Blažka se oběsil, vlastní matka se pak otrávila.

Německé listy s nestydatou drzostí neustále tvrdí, že p. Kott mohl býti zachráněn, kdyby přítomní lidé byli učinili náležité k tomu kroky. To je drzá lež. Neštěstí nastalo tak náhle, že i nejrychlejší pomoc přišla pozdě. Nemotornou lží jest též, že německý učitel Pouzar s nasazením života (!!!) pro p. Kotta dvakráte skočil. Pouzara vůbec nikdo u mlýna ani neviděl, jenom to jest pravda, že týž za „Zelenou ratolestí“, kde jest pouze po kolena vody, do řeky vlezl, ale zůstal jen u břehu, aby se příliš nesmáčel. To je to celé jeho „hrdinství“. Pěknou upomínkou na zesnulého pana Karla Kotta jest zdařilá podobizna jeho, vyšlá ze závodu p. J. Příbramského. Podobiznu tuto ve visitkovém formátu možno objednati si u pana Desidera V ostrého v Sternekově ulici, kus po 20 kr. V tomtéž závodě zhotoven též obraz velkolepého pohřebního průvodu.


Jihočeské listy 27.10.1897, str.3

http://kramerius.cbvk.cz:8080/search/handle/uuid:1853b3de-48d5-11e4-8c3f-001b63bd97ba

Následováni hodno

Rodina pana Hynka Kotta věnovala na stavbu tělocvičny Sokola česko – budějovického 37 zlatých k uctění památky zesnulého p. Karla Kotta. Kéž příklad tento nalezne hojného následování. Příspěvky na stavbu tělocvičny Sokola č.-budějovického


 

Jihočeské listy, 10.3.1900, str.3

http://kramerius.cbvk.cz:8080/search/handle/uuid:02ebe84f-48db-11e4-bc20-001b63bd97ba

Úmrtí.

Včera časně z rána zemřela zde u věku 63 let paní Kateřina Kottová, choť majitele domů p. Hynka Kotta. Zesnulá paní byla osobností všeobecně váženou a ctěnou. Churavěla od té doby, kdy nejstarší ze synů jejich, p. Karel Kott tragickou smrtí skončil život svůj, chtěje zachrániti sebevraha, jenž skočil do Vltavy, kdež rovněž utonul. Pohřeb zesnulé paní Kottové koná se zítra odpoledne o 2. hod. z domu smutku v Krajinské třídě na obecní hřbitov.


Budivoj, 29.8.1905, str. 2

http://kramerius.cbvk.cz:8080/search/handle/uuid:1510eb49-435e-11dd-b505-00145e5790ea

Památce chrabrého muže

Jak známo, vzbudil před několika roky v celém našem městě veliké vzrušení nenadálý skon p. Karla Kotta, majitele realit a obchodníka moukou. Statečný ten muž. kterýž všude pro svou povahu těšil se úctě a byl milován i od svých „soudruhů na vojně“, sloužil u domácího pěš. pluku č. 91 jako praporečník. Chtěje tenkrát z Vltavy vytáhnouti člověka tonoucího, utonul zároveň s ním. Obětoval tedy lásce k bližnímu vlastní svůj život. Pěknou a vřele psanou vzpomínku věnuje za to p Kottovi ve svém čísle ze dne 12. srpna „Vedette“, příloha k vídeňskému „Frem teublattu“. Hle, jak dobrý skutek dochází i po letech uznaní zaslouženého.


Bohužel Vídeňský Fremden-Blatt, o kterém se zmiňuje Budivoj v posledním článku, není v ročníku 1905 v rakouském on-line archivu ANNO k dispozici, takže jak přesně vypadala posledně zmiňovaná vzpomínka na Karla Kotta v jeho vojenské příloze Vedette nevím.

Podle uvedených článku jsem se pokusil na mapě Českých Budějovic najít místo, kde k celému neštěstí došlo a taky místa, kde byla později nalezena obě těla – http://mapy.cz/s/m8Qw. Od roku 1897 se pochopitelně hodně změnilo. Ať už okolí samotného Předního mlýna, kde při regulaci řeky na přelomu 20. a 30. let minulého století zmizel samotný jez, u kterého se pravděpodobně celá tragédie odehrála. Pro srovnání historické podoby místa existují dobové pohlednice, na You Tube je k nalezení  propagační video hotelu Budweiss, který dnes sídlí v budově mlýna – na jeho začátku je také řada dobových pohlednic mlýna z počátku 20. století – v době, kdy tu byla už zřízená i letní plovárna. Těžko určit, kde vlastně tenkrát sebevrah Blažek do jezu skočil  – vyústění.Panské ulice, ze které podle článků vyběhl, je na dnešních mapách, podobně jako kdysi, hned za budovou Předního mlýna a nejkratší cesta by zřejmě vedla právě do míst dnes už neexistujícího jezu. Lannova plovárna, kde našli později lidé Blažkovo tělo, je stále na mapě kousek za vyústěním mlýnské stoky do Vltavy. Jez u Suchomelova mlýna, kam doplavalo tělo Karla Kotta, byl zrušen při narovnávání toku Vltavy v 60. letech. Samotný jez je dnes skrytý v porostu u budovy mlýna, která už dnes samozřejmě slouží něčemu jinému.

SDÍLEJ ČLÁNEK ::
  • email
  • Facebook
  • Twitter
  • LinkedIn
  • Google Bookmarks
  • del.icio.us
  • Yahoo! Buzz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Doplňte výsledek: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.