Večer s českým fotbalem

Nejprve se z přenosu dozvíme, že jsme konečně po letech v kompletní sestavě, což byl hlavní důvod našich dřívějších porážek. Následuje brilantní analýza jak vyhrát – hrát zodpovědně, v pohybu, technicky, být přesní a důrazní v zakončení, hrát na plno ale nezapomenout na možné brejky soupeře, zkrátka všechny ty prvky, které jsu naší chloubou v dobách dobrých i zlých.
Poté je tu rozhvor s trenéry – proč hraje ten a ne onen – protože ten je víc do naší oblíbené kombinace po zemi, do hry po stranách a hlavně do vápna, kde jsou soupeřovi obránci hodně těžkopádní a kde se budeme zřejmě snadno prosazovat jakmile tam našim útočníkům předložíme míč. Medailonek Milana Baroše, ve kterém se svěřuje, že teď cítí že nároďák i on sám je zase ve formě, kluci cítí zodpovědnost a šanci zase divákům ukázat dobrý fotbal a o do zápasu dají všechno. Dokument o natáčení klipu s našimi reprezentanty, ve kterém fanoušci mají přednost ve sprše, protože pro ně ty naši kluci přece ten fotbal hrají tak rádi hrají.

Je jasné že tento klip znovu nastavil ty nejvřelejší vztahy mezi oběma skupinami a bude jedním z pilířů našeho kvalifikačního úspěchu. Nezbývá než se nedočkavě těšit na úvodní hvizd. Přichází drtivý tlak našich hráčů a jen trochu té tradiční smůly na kopačkách při zpracování balońu na hranici vápna brání našim hráčům sfouknout soupeře jako svíčku hned v prvních minutách. Skóre rohů narůstá, je jasné že našim hráčů je souzený úspěch. Jak se hraje po stranách nám sice soupeř ukázal v rychlém brejku a vede náhodným gólem, ale to naše ve viditelném úsilí o slibovaný bojovný výkon nezastaví. Baroš si staví míč na penaltu a brankář soupeře jen s obtížemi jeho balón vyráží, bravo !

Teď naši drze kombinují na své polovině, míč lítá na půlící čáře tak, jak je u nás zvykem zleva doprava a zpět, až soupeři naskakuje husí kůže, jak jsou naši hráči technicky vyspělí. Naše zpracování míče před finálním zakončením stále nahání hrůzu všem okolo. Je jasné, že druhá polovina přinese dramatický zvrat ve skóre v náš prospěch. Leda by snad soupeř nesportovně bránil výsledek v devíti lidech – ale to pak na hřiště okamžitě vtrhnou další naši útočníci zrození ve znamení nekompromisního dravce. Každopádně my, diváci, můžeme v poločase s klidem přepnout na jiný program, naši borci už to vzadu bez gólu uhrají i bez nás. Hoši, děkujem.

Fotbalové horečka nás žene zpátky na hřiště

Probíhá africké mistrovství světa a fotbalová horečka se dotkla i většiny členů sdružení. Po několika letech broušení kolíků v náruči  kopajících křesťanů jsme se rozhodli trhnout se – už proto, že kromě členů naší kliky už byla poslední měsíce docházka ostatních spíš žádná než špatná a ani Pepa, který dlouho držel prapor arcibiskupského fotbalového kroužku jako poslední mohykán, teď nemá jako majitel realit moc času. V nouzi nejvyšší vrátili jsme se do lůna plácků Jižního města a zahájili během května  sportovními odborníky dlouho očekávaný návrat na travnatý pažit. Významnou vzpruhou se staly kontakty našich veteránů noční zábavy a travesti, kterým se podařilo zlanařit to dobou trestuhodně nevyužitým hvězdám známého FC Jampa Dampa. A tak zatímco Jampáci jsou běhaví a plní elánu do technických parádiček, my můžeme přispět ke hře nějakou tou dobrou radou, historkou, klidem, no prostě zkušeností mazáků. Vzájemné poměřování sil zatím jsou hodně vyrovnané hlavně díky tomu že Jampa tým mazaně čeká až nám po dvou hodinách dojdou baterky a potom se do nás zakousnou, případně vyšlou Fandu Smrčku, aby se do nás zakousnul místo nich.

Obnovení fotbalu má dalších několik výhod – jednak přiláká i podruhy delší dobu neviděné – jako pana Kubína věnujícího se předsvatebním přípravám nebo pan Myšáka, který mezi závoděním na inlajech tráví čas hledáním seriových čísel na motherboardech. Dokonce i doktor Holub se objeví, pokud se zrovna neutíká schovat do lesa. Počasí nám přeje, díky tomu že většinou hrajeme v dešti, není problém že bychom si nenašli volné hřiště. Uvidíme jak se bude vyvíjet situace až se letní počasí ústálí na letních teplotách, pokud k tomu letos tak nějak vůbec dojde. Dalším pozitivem je pak žízeň, která se po dvouhodinových bitvách dostavuje ve své akutní podobě a pro kterou jsme zvolili výbornou ambulanci v relativně novém Jihoměstském pivovaru, který pokaždé připomíná hučící úl, napěchovaný lidmi v míře jinde na sídlišti nevídané. Jen škoda, že druhý den se plazíme do práce často po čtyřech, ale to už je taková daň daná naším stoupajícím věkem a netrénovanými schránkami. Ale jak bylo na poslední zápase jednomyslně odhlasováno – celkové ofenzivní pojetí spolu s technickými parádami některých hráčů hravě strčí do kapsy dosavadní zápasy oficiálního šampionátu. Snad jen ty vuvuzely chybí …

Sportem ku zdraví, sokolíci !

album zde
Uprostřed dlouhých zimních večerů, kdy za plastovými okny ve většině rodin píská meluzína a vločky padají tak rychle, že by je nestihli počítat ani Timur s celou svojí skupinou, nás zastihla nečekaná a šokující zpráva. Je těžké si připustit, že den Vašeho narození je ve světě již delší dobu uznávaným Mezinárodním dnem nemocí. Ledacos se tím vysvětlí, například že pravidelné návraty bacilů a virů do těla jsou ve skutečnosti návštěvou rozvětvené rodiny, ale radost z toho máte pramalou. Něvěřic v zázračné metody na poli vynálezů nezbývá než se vrátit ke kořenům a tužit tělo na znovuobjeveném poli sportovním. Proto v posledních týdnech pravidelně obrušujeme hrany tu běžek, tu sjezdovek, podle toho jak kde a s kým zrovna jsme. Obrazový materiál je z dnes už velmi proschlé trasy Háje-Průhonice, kterou vedl doktor Holub a která nás na další týden poslala do peřin. Poslední březnový víkend však přinesl skutečný test sportovní odolnosti. Sobotní výročí umrznutí Hanče s Vrbatou jsme oslavili stylově v mlze, vichru a zejména v kruhu rodiny na hřebenovce mezi mohylou výše zmíněných pánů, Luční boudou, Výrovkou a Špindlem. Nedělní výjezd na Žalý byl trochu poznamenaný poctivým deštěm a roztodivnými stavy pana Hóly, který zjevně toužil po samotě lesního muže. Opustil proto nečekaně Olu, Kláru a koneckonců i naší redakci a sám odjel do mlhy hledat své štěstí a dívčí lyžařský kurz. Pánbůh ho ale za nestřídmost potrestal a řeknu Vám, když jsme ho viděli jak si venku v dešti před kioskem roztřesenými holými tlapkami rozbaluje skývu chleba, bylo nám ho – a nestyďme se za to – bylo nám ho až líto.

Na tři krále o 28 kilometrů dále

album zde
Novou sportovní tradici se snaží vytvořit naše redakce a proto – stejně jako loni – lákala členskou i nečlenskou základnu na tříkrálový pochod na Okoř. A stejně jako loni pro velký zájem marně. Klasikové dlouhých výletů jako malý Fýrer nebo doktor Emil Holub nezklamali a nemohli a primář Sova vydržel jen do chvíle než pochopil organizovanou podstatu celé akce. Počasí se tentokrát nevydařilo tolik jako před krátkým časem, a tak místo pučící zeleně dominoval okolí hlavně sníh a mráz. Ten dělal problémy hlavně při pokusech o dokumentování akce, čerstvě nabité baterky v digitálu nemilosrdně mrzly a tak muselo přijít na řadu zahřívání kovu živočišným teplem. Ostatní technologické vybavení doznalo oproti loňsku značné změny – Alcatel nahradila Nokie 3120 a místo přenosného mono-rádia ECB RS-2612 obstarával zvukovou kulisu mp3 přehrávač MSI MP 533. Tomu mrazy nevadily a vydržel hrát celou cestu na Okoř i do Roztok. Pečlivý ranní hudební výběr (U2, Moby, Tokio, Hair, Hegerová, Záskok) byl zárukou, že krok bude volný a mysl melancholická a přírodně naladěná. A bylo to dobře, protože tradiční doprovodný program na Okoři letos dost vyhořel – šermíři ze Skeletonu zkrátili vystoupení asi tak na čtyři minuty a prohlídka hradu se oficiálně nekonala vůbec. Jinak ale nenastalo na trase žádné další zklamání a druhý diplom z letošního 38. ročníku již zdobí ve zlatém rámu naší redakci.