Úvodem

Plešatý zítřek je angažovaný, jednostranný a neobjektivní bulvár starého typu. Veškeré informace v něm jsou buď úplně vylhané nebo alespoň částečně pravdivé. Vymáhat po redakci náhradu za urážku osobnosti nebo finančí satisfakci za psychickou újmu je vyslovené blbost. Články vlastně ani nevyjadřují názor redakce, teda minimálně alespoň v některé dny. Ceny o které se zde nehraje jsou v každém případě soudně nevymahatelné a určení výherce závisí na příbuzenských vztazích. Právo na určitou výhodu mají u nás držitelé platebních karet ŘVJH, KP S.O.S., GFC, a bývalí členové TJ Jogger tým. Autoři si vyhrazují právo na úpravu příspěvků dle své vůle.

Změna obsahu vyhrazena, nevyžádané příspěvky házíme do koše. Úplatky posílejte na konto Raketa. Neručíme za škody způsobené čtením tohoto HTML kódu ve vašem prohlížeči. Vaše názory nás nezajímají. Plešatý Zítřek je neregistrovaná známka bez ochrany, ale každý kdo ji použije má morální povinnost poslat na e-mailovou adresu sud piva. Stránky jsou ve výstavbě, tak se nedivte.

Protože svět je plný klamu a změn, mění se neustále i jeho obraz na našich stránkách. Nová doba si také vyžaduje nové přístupy a to ty nejpokrokovější, které s sebou přináší často bolestivé změny. Nechť tedy odpadne, co je staré, nechť odpadne co je oportunistické. Podívejte se ale také, kdo z vás to má, žádnej z vás totiž nebere takové prachy. Proto jako dočasný otisk doby uchováme také původní, dnes již technologicky překonanou, ale na svou dobu v pravdě revoluční podobu Plešatého Zítřku, která je dostupná na této adrese
původní verze PZ

Kdo je kdo v pánské šatně KP SOS

Petr
Petr je černý kokršpaněl. Slyší na jméno Bratr, Sestra, Gregor nebo Boban. Je to sameček a přirozený vůdce smečky neboť jeho předchozí majitelé a rodinní příslušníci ho naučili praktické samostatnosti. Má v ulici spoustu kamarádů, ale ví, že se na ně nemůže spolehnout, protože si od něj hlavně půjčují peníze, vybavení bytu a zvukové nosiče. Rád sportuje, pobíhá za míčem, jezdí na kole, hraje squash, nebo pobývá v přírodě. Nevadí mu soulová muzika a jazz, když ale někdo vytáhne šestihodinové kytarové sólo, dokáže vycenit i zuby. V poslední době se začal učit stupnice a hru na klavír. Umí skvěle vařit, hodí se tedy i do kuchyně. Má rád víno, umí číst a fotografovat, rád chodí do kina na klubové filmy. Nemá rád, když mu ostatní dávají rakety. Je to ale velký kamarád a hledal hodnou sportovně a filozoficky založenou majitelku s velkou kuchyní a zahradou. V současné době to vypadá, že jednu takovou už našel. Po očkování na Mgr. a absolovování povinné karantény odjel i s paničkou do spojeného království, kde prošel výcvikem pro službu přestárlým lidem. Po návratu byl definitvně předán do výchovného programu Chcete mě? Chtěl. Od toho památného dne je sezdán a žije na výminku klidným rodinným životem šlechtěnce.


Martin
Martin je blonďatý přerostlý oholený knírač. Děti ze sídliště na něj volávali Hane, ale protože na něj kdysi pořádali stejnojmenné akce, nemá tohle oslovení v oblibě. Je to sameček. Má sofistikovanější povahu s rysy prokletého poety, občas je zamlký a nevrlý, jindy bezstarostně cení zuby. Za dobu svých jinošských let let si oblíbil víno, které jej inspiruje, občas se ale po prvních šesti sklenkách mění inspirace ve frustraci. Rád vybíhá do terénu s tenisovou raketou nebo kličkuje za míčem, když se zrovna nedaří, má sklony k vulgárním výrazům a ohlašování konce kariéry. Nejradši má ale klasické umění, je v tomto směru víc než vzdělaný a má přirozený talent, proto také studuje historii umění. Jeho zálibě ve vážné hudbě se vyrovná jen zájem o Šlitrovky a Gottovky. Rád přežvykuje ruské literáty, má vidění světa básníka 19. století, vnitřní rozervanost kompenzoval štětkováním na ženy. Hledá hodnou paničku se sklony k umění bez potřeby piercingu. Je to spíš pejsek do interiéru, nerad spí venku v divoké savaně, zvláště, když nespí psi, kteří mají v noci spát. Očkovaný na DiS. V současné době pracuje jako bibliofil školní knihovny a technický redaktor.


Michal
Míša je krátkosrstý chrt s rodokmenem. Našli jsme ho jednou v noci uvázaného ve skříni v Blanické ulici. Z této noci si asi odnesl strašné trauma, protože od té doby neustále filozofuje, až mu občas nikdo nerozumí. Před úrazem rád hrál na kytaru, bohužel před dvěma lety narazil v noci uprostřed bravurního desetihodinového sóla do komba a ztratil paměť. Od té doby nejradši bruslí na zimním stadiónu,čeká až ho trenér postaví do základu a na kytaru si skoro ani nevzpomene. Škoda, jeho několik prvních alb vydaných v samizdatu nabídlo všem pěti posluchačům mnoho skvělých rifů a rafinovaných vyhrávek. Je to ale hodný pes, má rád lidi a svoje modré montérky . Do nedávna řídil i vlastní automobil, bohužel jeho Škoda 100 už se rozpadla. Slyší na jméno Mládě nebo El Bunda. Hledal hodnou fenečku s kladným vztahem k hokeji. Také Míšánek v současné době spokojeně aportuje u jedné mladé mažoretky a je očkovaný na Mgr. V současnosti využíván jako nejlepší přítel člověka na meteorologické stanici.


Milan
Milan je Karlovarský voříšek s oplatkou. Je spíš sameček. Je to technicky vyspělý pes se sklonem ke sportu. Vyskytuje se prakticky jen před počítačem, kde za peníze předstírá síťáka, na squashovém kurtu a v hospodě či restauraci, kde hraje fotbálek nebo kulečník. Rád má plnou misku, málokdy se spokojí se dvěma až třemi porcemi. Trpí syndromem nenažranosti. Je vynálezce mnoha společenských her, jejichž pravidla si často upravuje podle aktuální potřeby. Má kladný vztah k alkoholu, zejména pivu a má kladný vztah k párování, zejména se ženami. Díky svému dřívějšímu pobytu na koleji žije velmi společenským životem, má řadu kamarádů v různých společenských vrstvách. V poslední době zdárně rozchodil zdravotní problémy s kyčlí, což má vliv na jeho další sporotvní rozlet. Známý je svými krátkými milostnými románky, snad i proto slyší na jméno Alík, Kubis a doktor Mikroláska. Jednoho krásného dne, a není tomu tak dávno, konečně našel hodnou paničku s vlastním bytem a plným mrazákem a tak nyní už chodí po světě vždy sytý, se spodky vypranými a tělem důkladně vytřeným froté ručníkem. Po očkování na Mgr. se přestěhoval do Vody, ale zůstal věrný akademické půdě a kromě jiného byl vycvičen na záchranný boj se sítěmi.


Bóra
Fanda je krásný německý ovčák očkovaný na Bc. Říkáme mu Bóra. Prošel těžkým životem a nyní žije ve středních čechách. Je to profesionální skaut. Má rád přehlídky v zeleném, rytmický výplach mozku zvaný techno, disco a jednu černovlasou krásku s knírkem. Kromě pacifismu a motorismu míval sklony i k obžerství, ale nyní už ze zdravotních důvodů musí dodržovat přísnou dvanáctiprocentní dietu. Snad kvůli životnímu poslání má občas problém při jednání s neúředními osobami. Má však rád děti a je velmi pohostinný. Je to také zručný kutil mnoha řemesel, k jeho největším chloubám patří zelená kamizolka posetá mnoha loveckými trofejemi. Z minerálek mu nejvíce chutná Plzeň a jeho historické znalosti překonává jen encyklopedie Britanika. Na týdenní pobyt v přírodě potřebuje pouze sekyru, roli toaletního papíru, kotlík a oboustranné spodky. Nemá v lásce povolání prezidenta, proto hledá hodného kamaráda – nejlépe penzionovaného – od hodnosti generalisimus výše, se kterým by mohl chodit o víkendu do Lucerny na osmdesátky. Byl hrdým majitelem legendy našich silnic pro motorová vozidla, slavného a nezkrotného Plyfance – Dělníka silnic s ještě legendárnějším tuningem studia Brnkačka. Proto pozor, je nutné před ním schovávat časopisy o automobilech, hrozně rád si s nimi vystýlá boudičku a pak s ním celý den nic není.


Vašek
Vašek, či spíše Baron z Řep, to pro nás vždycky bude nestydatě plnočelný zakrslý dobrman s obrovským kusem odvahy a rozsáhlým rodokmenem někam až do počátků 18. století. Měl milou a přátelskou povahu a díky svým torrentům na přední šlechtitelské rody i rozsáhlou videotéku s mládeži nepřístupnými filmy. Preferoval dobré jídlo a pití, akční filmy, porno a kulturu všeobecně. Jako šlechtic byl znalcem a praktikem vytříbeného chování ve vztahu k ženám, stále však marně hledal svou osudovou partnerku. Jak říkal, u ženy mu nezáleží na vzhledu, důležitá je především duše, zejména, aby měla pěkné macaté kozy a pěknou macatou prdelku. I přes nemocné klouby byl velmi dobrý student a odborník na programování všelijakých těch parserů, proxin a kompilátorů. Peníze, které si touto činností plánoval vydělat, hodlal utratit z větší části ve vykřičených domech se svými kamarády. Doufali jsme, že se mu podaří najít hodnou prsatou bohyni, která by mu splňovala veškeré jeho intelektuální nároky.
Jenže, aniž by s tím mohla jeho smečka cokoliv udělat, Václav Bittner, baron z Řep a majitel panství za mexickou proxinou, dostal nečekaně programátorskou nabídku, kterou nešlo odmítnout. 9. listopadu 2006 se po nečekaném výběrovém řízení stal na plný úvazek správcem nejvyšší torrentovské sítě s dospělým obsahem. Věříme, že stejně bravurně, jako ovládal tajná hesla z řídícího terminálu svého domova, bude si ještě lépe vést na svém konci duhy, kde čeká to nejrychlejší bezdrátové připojení, korbele plné ohnivého vína, dívky s tou nejmacatější duší a kamarádi co chtějí pařit až do rána. Nám tady na zemi budeš Barone moc chybět.


Hóla
Péťa je jednoroční pudlík. Je to Rakeťák, slyší na jméno Hóla. Poslední majitel ho naučil místo pac dávat rakety a potom ho nechal na hřišti uvázaného k brance. Je to starostlivý kronikář, pracoval jako technik v knihovně, poté trpěl pod rukou soukromého vykořisťovatele a když zjistil že nezaplatí a nezaplatí, odešel opět do jiné knihovny, kde pracuje jako sameček za přepážkou. Je trvale zvídavý a má spoustu zajímavých otázek. Ačkoliv je abstinent, rád se opije rumem. nekouří a sportuje, plave čubičku, hraje fotbal, táboří v přírodě. Má rád folkovou a rockovou hudbu a písničky z večerníčků. Rád by se alespoň jednou za život podíval na Rábí. Doma stále něco kutí s pájkou, je to praktický elektrotechnik. Kromě této záliby ještě hraje na kytaru, je to zkrátka všeuměl. Rozumí si i s počítačem. Jako benjamínek smečky se často stává terčem pro vtipy, má však dobráckou povahu a rád nastaví i druhou holou či neoholenou tvář. Kdysi hledal dobré lidi, kterým by mohl věnovat pár svých jemných výslechů, poslední dobou však hlavně hledal vhodnou spontánní samičku – křesťanku, cestovatelku, sportovkyni, modelku, kuchařku, kasičku a milovnici folku starší 18 let – na pozici trenažérky. Jeho krátký výskyt byl zaznamenán na Britských ostrovech, kde podle nepotvrzených a dost možná i vyvrácených zpráv začal život pastoračního gigola a věnoval se nejen charitě, ale také svým novým cizokrajným kamarádkám. Po návratu na rodnou hroudu se však vrátil zpět do sebe a časem si dokonce našel dívku vhodných mravů, která má dostatečně pevné nervy pro život na raketový pohon.


Otakar
Otík je polský bernardýn očkovaný na Mgr. Drží světový rekord v délce studia a trpí syndromem únavy z práce. Slyší na jména Sexyháro, Bismarck, Vlasenko a mnoho jiných. Má spousto zajímavých koníčku, na které ale nemá čas, protože pořád spí. Předchozí majitel ho dal do útulku, protože hrozně kouří a má rád víno, takže uživit ho je věcí Tuzexu. Zlí jazykové o něm tvrdí že je pedofil s gerontofilními sklony. Jiní zlí jazykové říkají, že je heterosexuální homosexuál. Podle některých je to Starej Vlasák. Pravdu mají všichni. Je to ale dobrák, nemá vlastní názor a nikdy se nehádá, protože si nic nepamatuje. Občas když se probudí, vyjede do okolí, kde hledá nedostavěné hrady a snaží se je dokončit. Hledal hodnou paničku, která by ho probudila, nakrmila, ošatila a nechala zase usnout. Po pár průletech atmosférou byl delší dobu bez vodítka a dospěl k celkové apatií až lobotomií. Viděno širší perspektivou zachránilo jej od morálního a tělesného úpadku až konání jeho přátel, kteří mu do cesty přivedli jednu dívčinu mladou, která se ho ujala, po pár letech okroužkovala a brzy spolu založí rodinku.