Když jsem před krátkým časem psal něco jako nekrolog našeho komunitního přibližovadla, nemohlo mne napadnout, že za krátký čas budu muset vytvořit další, jenže tentokrát už skutečný a jednomu z nás. Asi je otázka zda ho vlastně vůbec vkládat sem na internet, místo svou podstatou otevřené, ale taky cynické a bezbranné před zneužitím. Možná se mnou teď nekteří nemůžou souhlasit – já se rozhodl, že přes to všechno sem rozloučení s Vaškem patří. Nečekané – o to víc, že po všech těch mnohaletých historkách naplněných pacienty, nemocničními chodbami, vášnivými sestřičkami za otevřenými okny a větrem ošlehanými doktory v jejich objetí vypadala zpráva o jeho nejnovějším pobytu v Motole v první chvíli jako další kapitola do šlechtických vzpomínek. Bohužel to byla kapitola poslední. Václav Bittner, baron z Řep a majitel panství za mexickou proxinou, dostal náhlou programátorskou nabídku, kterou nebylo možné odmítnout. 9. listopadu 2006 se po nečekaném výběrovém řízení stal na plný úvazek vrchním správcem nejvyšší sdílené sítě s dospělým obsahem. My všichni, kdo jsme měli tu čest políbit tvé zlaté prsteny a schovávat se před spalujícím sluncem proletariátu ve stínu tvé přízně doufáme, že stejně, jako jsi ovládal parsery, proxiny, paralely a torrenty ze svého domova, budeš si ještě lépe vést tam na druhém konci sítě, kde čeká to nejrychlejší bezdrátové připojení, datové limity jsou neomezené, grafické karty vždy přetaktované, filmy grabované jen v DVD kvalitě, korbele jsou plné ohnivého vína, klouby po ránu nebolí, dívky s tou nejmacatější duší protancují salzu a kamarádi chtějí po saltádu a bruchádu pařit až do rána. Nám tady na zemi budeš Barone moc chybět.