Na mapě KP SOS vyšla přátelé nová Polárka. A její světlo vede poutníky do podkrkonošské obce Roškopov, za madame Pauline. Díky její pohostinnosti mohli členové volného sdružení navšítivit kouty dosud zapovězené, včetně jednoho z mála turisticky zpřístupněných jeskynních komplexů, který se nachází v Čechách – Bozkovské dolomitové jeskyně. S tradiční, veřejnosti dobře známou takzvanou Otovou zkratkou do kopce či z kopce, se překvapivě vytasil pan Šoupal, důkaz je k p.t. čtenářské obci dispozici na jedné z fotografiíí v portfoliu. Vše však dopadlo dobře a další putování nás zavedlo až do Dolního Bozkova k občerstvení U Farských, kteří nám nabídli téměř farní ceny a pohostinství, za což se stávají tipem Plešatého zítřku. Krátký slívanec nás přinutil zdržet se o něco déle a dát si pár partiček karet. Volání dolomitového podzemí však bylo příliš silné a zadařilo se, i když nám do cesty vstoupila škodolibá náhoda. Nákupy nás rozdělily, kamarádi. Zatímco první skupina stihla poslední prohlídku jeskyně, druhá část výpravy se během výměny bižuterie s domordci zdržela, což se jí málem stálo osudnou. Naštěstí jsou jeskyňáři hodní lidé a i přes pozdní příchod nás vybavili rychlou speleologickou spojkou, která nás dovedla až k ostatním návštěvníkům. Během putování mezi stalaktity, jsme si průvodkyní ujasnili, že nás zajímají zejména intimní pikanterie ze života krápníků, čemuž ochotně přizpůsobila svůj výklad. Asi jsem se jí líbili více, než bodrý opilec, který své družce patřičně hlučně nabízel jeden z krápníků jako robertek. Zpáteční cesta od jeskynní směrem zpšt do Semil vedla cestou klasiků (nejprve Riegera a poté Palackého) podél řek Kamenice a Jizery. Krajina připomínala (alespoň redakci) v některých partiích Slovenský ráj a pokračovala i v samotných Semilech, kde jsme v jedné místní restauraci uspořádali opulentní žranici, která kombinacemi jídel, dezertů a počtu strávníků zaměstnala nejednu číšnici.